Fotogalerie: Mistrovství Evropy Espoirs
Torrelavega, Španělsko
20. -22. března 2015
Mistrovství Evropy Espoirs muži/ženy – kvalifikační část
Foto: Jan Michálek, Iveta Hájková, oficiální fotografie
Tagged: espoirs
Nadějím se postoupit do finále opět nepodařilo
Je to jako prokletí. Česká reprezentace do 23 let předvedla v obou kategoriích solidní výkony, přesto nakonec skončila šestá a poslední. Mužskou část na toto místo poslala zamotanost vyrovnané skupiny, dívky naopak ty nejtěsnější prohry 12:13. Z postupu se radovali favorité.
Španělská destinace slibovala teplé a prosluněné mistrovství, ale opak byl pravdou. V Torrelaveze se hráči nedočkali ani jednou za celé čtyři dny a sychravé počasí se odrazilo především na teplotě v obří hale, které nebyla vůbec vytápěná. To bylo asi největší mínus celého mistrovství, které jinak bylo dobře a reprezentativně připravené. Hráči totiž v hale, která jinak funguje také jako trh s býky, trávili celý den od rána do večera a někdy až tříhodinové pauzy byly nepříjemné. Naopak ubytování v luxusním hotelu bylo dobré, stejně jako závěrečný galavečer, který se pro mladé hráče stylově odehrával v hudebním klubu, kde byl pro tanečníky připraven parket, pro ostatní pak švédské stoly s kvalitním občerstvením.
Obě české reprezentace měly tentokrát pouze tři hráče. V mužské kategorii si národní dres oblékli Tomáš Michálek, František Kaplánek a Luboš Srnský, v té dívčí Dorota Hájková, Jana Konečná a Šárka Slavíčková. Zápasy se až na jednu výjimku hrály ve stále stejném složení. Jednotlivců se ujímali Tomáš Michálek a Jana Konečná, zbytek pak logicky dvojic.
Prolomí Češi prokletí Nadějí?
Mistrovství Evropy do 23 let neboli Espoirs, česky Naděje, je již za dveřmi a představí se v novém kabátu. Na místo tradičních roztroušených kvalifikačních skupin po celé Evropě a rozdělení mužské a ženské větve se tentokrát odehraje celá kvalifikační fáze dohromady ve velké hale ve španělské Torrelaveze. Česko bude mít zastoupení v obou kategoriích a pokusí se prolomit prokletí a konečně postoupit na závěrečný turnaj.
Příští víkend se zraky pétanque světa budou upínat na španělské město Torrelavega, ležící hned vedle známějšího Santanderu, který se nachází poblíž ještě známějšího Bilbaa, největšího města autonomního společenství Baskicko. Do Biskajského zálivu totiž dorazí nejlepší evropští hráči do 23 let, aby změřili své síly a poprali se o kvalifikační místa na finálový turnaj, který se odehraje v Nizozemí. „Ve Španělsku jsem nikdy nebyl a vždy jsem doufal, že nějaké mistrovství padne právě tam. Hala vypadá taky výborně a navíc na jednom místě se kromě Francie a Nizozemska setkáme s tím nejlepším, co v našem věku v Evropě je, takže když to všechno spojím – moc se těším,“ říká Tomáš Michálek, kapitán mužského týmu.
Mužská Espoirs repezentace porazila jen Slovince
Zatímco předloni utekl Česku v Helsinkách postup do závěrečného turnaje doslova o chlup, letos byli čeští reprezentanti v nizozemském Nieuwegeinu postupovému zázraku vzdáleni mnohem více. Obsadili totiž až poslední šesté místo, když dokázali porazit pouze Slovince.
Hned po zjištění kvalifikačního losu bylo jasné, že Česko nebude mít cestu do finálového turnaje vůbec jednoduchou. Do skupiny totiž dostala hned trojici velmi silných týmů, a to reprezentaci italskou, belgickou a nizozemskou, přičemž postoupit mohly jen dva týmy. Češi se přesto nevzdávali předem a doufali, že při dobré formě a s trochou štěstí mohou uhrát dobrý výsledek. Ona dobrá forma ale nedorazila a západ Evropy opět ukázal, že je v pétanque o trochu dále. Čtěte více
Maďarské dobrodružství
Naděje, naděje… Historicky první reprezentační družstvo žen do 23 let vyrazilo dva dny po začátku jara do jižního Maďarska. Mistrovství Evropy nadějí – Espoirs nám připravilo náročnou kvalifikační skupinu.
K hotelu Béke Sziget (všichni jistě víte, že to maďarsky znamená „Ostrov míru“ nebo třeba taky „Oáza klidu“) v hornickém městě Komló jsme dorazili autem v pátek 22. března odpoledne v sestavě Dorota Hájková a Eliška Nývltová (obě PEK Stolín), Kristýna Bartošová a Petra Hančová (obě 1. KPK Vrchlabí). Jako řidič, manažer a trenér jsem se etabloval já. Nikdo z nás nezná víc než deset maďarských slov, ale předpokládali jsme, že naše sestava oplývající znalostmi světových jazyků (angličtina, němčina, francouzština, ruština, polština) si hravě poradí se všemi jazykovými bariérami. Opak byl pravdou.
Cestovali jsme netradičně z Vrchlabí přes Žďár nad Sázavou. Naším prvním úkolem totiž bylo vyzvednout skleněnou plastiku – dar prezidentu maďarské petanque federace. Plastiku zhotovil starosta Vojnova Městce a také člen naší asociace Karel Malivánek, proto naše cesta přes čerstvě zasněženou Vysočinu. Kdo by to čekal, tolik sněhu na začátku jara.
