Českou výpravu na letošním Mistrovství Evropy mužů tvořily tři nezávislé jednotky. První čistě fanouškovská dvojice Miluška Kutá a Petr Tománek vyrazila vozem a do dějiště šampionátu dorazila až ve čtvrtek odpoledne. Druhá skupina pod vedením delegáta Ondřeje Preusse (hráči Tomáš Kutý, Petr Juráň a Michal Preuss jako podpora) dorazila do bulharské Varny již v noci na středu a seznámila se s místním nočním i denním životem. Třetí část výpravy vedená Franckem Ferlayem (s hráčem Jaroslavem Vlkem, trenérem Martinem Pírkem a Ladislavem Rylichem jako podporou) přicestovala společně s většinou francouzské ekipy až ve čtvrtek ve večerních hodinách.

Celá výprava byla ubytována společně s drtivou většinou ostatních účastníků v čtyřhvězdičkovém hotelu v přímořském letovisku Albena. Hotel byl krásný a jídlo chutné, obecně nelze organizátorům prakticky nic vytknout. Jejich ochota i předvídavost byly znamenité, což uznal nejeden účastník. „Byl to první šampionát v Bulharsku a jsem si prakticky jist, že to nebyl šampionát poslední,“ poznamenal viditelně spokojený Mike Pegg, prezident Evropské pétanque asociace (CEP) v závěrečném projevu na konci šampionátu.

První den

Ve čtvrtek 24. září, v úvodní den soutěže, se nejprve konal kongres Evropské pétanque asociace, kde hladce prošly všechny návrhy připravené sekretářem Brunem Fernandezem. Od příštího roku tak patrně do kalendáře přibude mistrovství jednotlivců a také se zvednou členské příspěvky, aby se asociace mohla ještě více profesionalizovat.  Sponzoři se hledají těžko a tak marketingová komise přišla s návrhem, že by CEP prodával například pamětní košonky a tím podpořil svůj rozpočet.

Český tým se také poprvé mohl podívat do soutěžní haly a osahat si zrádný terén. Svedli jsme několik přípravných soubojů ještě na hřištích u hotelu, kde však byly skákavé antukové kurty nepřející našim borcům zásadní úspěchy. Těšili jsme se tedy, že v hale bude terén klasičtější. Byl na první pohled měkký, ne nepodobný dolním hřištím ve Vojnově Městci, byl však mnohem zrádnější než se zdálo. Zejména střelba musela být precizní, jinak nebyla šance kouli pořádně vyrazit. Ani přibližování však neskýtalo lehkou disciplínu, neb špatně hozená koule často odletěla do pravého úhlu pryč z požadované trajektorie.

Večer pak byla na řadě první výzva, základní kolo střelby na přesnost. Petr Juráň dal zapomenout nevýraznému výkonu v tréninku na antukovém hřišti a nastřílel solidních 25 bodů, které zaručovaly postup do opravné fáze. Nejvíce zapsal favorit Dylan Rocher – 63. Slovák Juraj Valent pak vytvořil nový národní rekord 47 body a postoupil přímo do čtvrtfinále. Česká skupina to uznale ocenila, přeci jen to však byla výstraha před zítřejším startem vlastní soutěže, jelikož nepříznivý los svedl bratrské národy v prvním kole švýcarského systému hraného na pět rund.

Druhý den

Česko – Slovensko 13:11

Zahajujeme v sestavě Ferlay na první, Vlk a Juráň na střele. Slováci nastoupili soustředěně a od začátku měli v zápase převahu. Hned v prvním náhozu mohli zaznamenat vysoký náběh, nedokázali se však čtyřmi koulemi zbavit naší zoufalé poslední koule. V druhém náhoze však již psali pět bodů a nebýt Ferlayova vynikajícího plasu, zápas by byl brzy u konce. Hra se však uprostřed vyrovnala, ač byla stále plná nepřesností, a pomalu jsme začali mít taktickou převahu. Za stavu 5:9 pak Slováci nechali na hřišti jen dvě koule a Juráň zázračně přes naši kouli obě vyráží. Těsně před limitem (75 min + dva náhozy) se dostáváme zpět do zápasu za stavu 10:9. Přesto jsme byli hned opět krůček od porážky, nezajistili jsme hru po odvezeném košonu a čelili čtyřce. Obdrželi jsme však jen dva body a zlepšený výkon všech borců vedl nakonec k vítězství 13:11.

Česko – Turecko 13:8

Na stylově perfektně hrající mlaďochy z Turecka nastupujeme v nové sestavě. Na první kouli je Kutý, Ferlay se posouvá na „účko“ a Juráň si drží střelbu. Zápas však začíná katastrofálně, hned první nához je „rukavice“, tedy obdržených pět bodů. Výkon je však stále lepší a lepší. Kuťák si na první splňuje a střelba je funkční. Za stavu 3:6 pak přichází ovoce v podobě šestky. Následně sice tečeme, když nedohazujeme na odvezeného košona, v závěru však dáváme čtyřku za stavu 9:8. Dohoz nás však zdobí v průběhu celého šampionátu, a tak plaserské zaváhání soupeře nemilosrdně vždy proměňujeme.

Česko – Monako 0:13

Tento zápas byl spíše mentálním odpočinkem. Soupeř si plnil roli favorita a za stavu 0:8 ukončil utkání pětkou. Sice jsme hráli poprvé přímo před kamerou, divákům jsme však dlouhý zápas nenabídli.

Česko – Německo 13:8

Ve čtvrtém kole jsme se pokusili proměnit postup do osmifinále, ke kterému je potřeba vyhrát tři z pěti úvodních zápasů. Nastoupili jsme opět v nové sestavě. Zahajuje Kutý, druhý je Vlk a třetí Juráň. Začátek opět špatný. Soupeř sice těží jen bod, je však vidět jeho obrovská kvalita – německá reprezentace je vybírána podobně jako francouzská, z užšího výběru profesionálním koučem.

V druhém náhoze však přišla zásadní chyba soupeře, při dohozu vystřelil vlastní kouli a přes převahu nám daroval bod. Naše hra se zlepšuje a Juráň i Vlk jsou nemilosrdní na střele. Budujeme pečlivě náskok. Za stavu 5:2 však přichází absolutní „blackout“. Juráň dvakrát míjí a čtyři plasy úplně mimo. Brutální šestka plasem a soupeř je na koni. Kuťák však vymýšlí střídání za Ferlaye. Soupeř následně nepochopitelně nepotvrzuje a naopak my hrajeme k pohromě netečně. Dáváme dvě čtyřky v řadě a obrovský úspěch je na světě!

Večer ještě opravná střelba, Petr Juráň je již trochu unaven, přesto solidních 19 se smůlou na košonech.

Třetí den

Česko – Estonsko 8:12

Spočítali jsme, že na Bucholze musíme již postoupit. Nakonec získal černého Petra právě náš nadcházející soupeř a také Německo, které jsme porazili v předešlém kole (oba se třemi vítězstvími jsou mimo 16). Samotný zápas s Estonskem neměl správný náboj. Oba týmy se trápily, v půlce jsme vyměnili Kutého za Vlka, na limit jsme však nakonec prohráli.

Odpoledne nás čekala skupina na dvě prohry. My se měli střetnout s výborně hrajícím Slovinskem, které si poradilo i s budoucími finalisty Švýcary. V druhém souboji na sebe narazili Dánsko a Itálie (dosud poražená toliko od Francie).

Česko – Slovinsko 13:12

Slovinci nastoupili s velkým sebevědomím. My v základu Ferlay, Vlk a Juráň. První náhozy tentokrát nevypouštíme, ale soupeř je trochu lepší. Zejména Gregor Sever je neskutečně brutální střelec. Za stavu 0:4 však opět bravurní dohoz a srovnáváme. Začínáme přesně střílet a naopak soupeř polevuje na plase. Dokonce poprvé na šampionátu střídá. Ke konci utkání však opět slovinská mašina nabírá obrátky. Sever nezná než čisté carreau a teče nám značně do bot. Navíc za stavu 11:11 míjíme tři střely. Ferlay chvíli přemýšlí, pak dává čistou střelu a přes převahu soupeře nepochopitelně obdržíme jen bod. V dalším náhoze opět hrozí konec a Juráň musí jednou střelou vyndat dvě koule. Něžně se mu to podařilo a udrželi jsme šanci. V posledním náhoze Ferlay nepodržel, ale Juráň s Vlkem neomylní na plase. Slovinci netrefují a je tu senzační vítězství.

Česko – Itálie 1:13

Itálie hladce přejela mladé Dány s kanárem a na nás nastoupila ve velké pohodě. Diego Rizzi je zpět na střele. Hned v prvním náhoze dává dvě pomalá čistá kára. Pětka z kraje zápasu. V sestavě je nyní Franck na první a Kuťák na druhé kouli. V druhém náhoze mají Italové smůlu, Diego opět čistě trefuje, rotuje však před vlastní a pak přes naší vyndává kouli na bodě. Spoluhráči ho nepodrželi, takže neodejdeme s kanárem. V zápase nehrajeme špatně, avšak další pětka na konec znamená porážku i přes taktické střídání.

Česko – Slovinsko 13:3

Tento zápas je pro nás patrně vrcholem šampionátu. Slovinci na měkčím kurtu lépe přibližují svými krásnými plombe než v prvním souboji. Navíc se jim osvědčil v sestavě mladý Matevz Dovžan. V prvním náhoze tedy potvrzují zlepšený výkon dvojkou. Začíná však Vlkovo velepředstavení. Slovinci hned v následující hře posunují košona na deset metrů na krásnou lepivou dvojku. Juráň již nemá a tak jde střílet Vlk. Brutální carreau. Nikoliv posední. Dáváme čtyřku a perfektní výkon pokračuje. Jarda Vlk jde na střelu a náš tým zakončuje během několika okamžiků pětkou z osmičky. Historický postup do čtvrtfinále je na světě.

Čtvrtý den

Česko – Monako 4:13

Turnaj pokročil ke svému vyvrcholení. Čtvrtfinálové dvojice skýtají jediné překvapení: Českou republiku. Ta si zopakuje zápas s Monakem. Další dvojice jsou Belgie – Francie, Španělsko – Itálie a Švýcarsko – Lucembursko.

Druhý zápas s Monakem je plný dílčích nepřesností a nedokonalostí, typických pro tuto fázi turnaje. Začínáme bodem, pak však spíše vyrovnaná hra s malou monackou převahou. Střela šedivého monackého snipera není tak jistá, jako z kraje turnaje. My se však také nedokážeme koncentrovat tak, jako proti Slovinsku. Avšak za stavu 1:7 přichází velká chyba soupeře, který nám posunutím košona daruje trojku bez boje. Hned v dalším náhoze dává Franck Ferlay pěknou kouli před, soupeř dvě minely na střele a monacký plaser doťukává naši téměř na košon. Zlomové však je, že se následně oklepal a neuvěřitelně překonává naši kouli. Jarda chybuje na střele a z nadějného náhozu má soupeř dva body. I přes několik Ferlayových záchranných brzd nakonec zkušenosti soupeře převáží.

Mistry jsou Francouzi

V ostatních zápasech čtvrtfinále si Francie poradila naprosto bez problémů s Belgií. Španělsko překvapivě vyřadilo Itálii a Švýcarsko vyhrálo nad Lucemburskem.

Země galského kohouta hraje po celou dobu soutěže spíše plasersky. V sestavě je vždy Michel Loy a Henri Lacroix, střídají se střelci Damien Hureau a Dylan Rocher.

Právě největší hvězda šampionátu Dylan Rocher však není v dokonalé formě. Nedokáže navázat na své dva tituly mistra Evropy ve střelbě na přesnost a prohrává v semifinále s Diegem Rizzim po nedobrém výkonu (27 bodů).

Mezi semifinalisty této soutěže však nechybí Juraj Valent, který ve čtvrtfinále zázračně poráží mladého Španěla 14:12. V semifinále však již nestačí na skvělého mladého Belgičana Batona Logana. Ten měl pak opanovat i finále. Rozhodčí mu však nespravedlivě upřeli 5 bodů v situaci, kdy jeho koule sice téměř opustila kruh a následně zarotovala zpět, určitě však nebyla mimo celým objemem. Souboj s Diegem Rizzim tak skončil 44:44. Ital poté zvládl lépe rozstřel na 7 metrů. Zajímavé bylo, že se rozhodčí dlouho radili, až hádali, jak vůbec v případě shody bodů postupovat.

V semifinále hlavního turnaje rozdrtili Švýcaři nepřesně hrající Španěly a čekali na vítěze souboje Monako – Francie.  Šlo o vyrovnanou bitvu, kde Francie dokonce obdržela čtyřku a prohrávala 5:9. Hureau měl smůlu na střele. Trefoval sice samozřejmě přesně a ladně, ale běhal mu košon a nedával carreau. Francouzi tak udělali taktickou změnu a do hry šel Rocher. „Chtěli jsme jen něco změnit a nahnat soupeři strach,“ svěřoval se Franckovi Ferlayovi po zápase Henri Lacroix. To se povedlo a Francie zápas dotáhla do vítězného konce již bez větších problémů.

Obdobný scénář se pak opakoval ve finále. Švýcaři se snažili, nepřesná střelba je však brzdila natolik, že neměli šanci výrazně Francii vítězství zkomplikovat. Poslední nához měli pétanqueři z Alpské země převahu čtyř koulí na jednu soupeřovu, ani jednou však netrefili a tak byl konec i trochu bez bujarých emocí.

Vylepšená pozice

Celkově je nutné konstatovat, že se šampionát vydařil po všech stánkách. Bulhaři zvládli organizaci výtečně a navíc se jim dařilo i sportovně, když jejich tým pod vedením Orlina Ruseva postoupil mezi nejlepších 16 a dokázal pak porazit i silné Švédsko. Počasí bylo na konci září příznivé a přesně s koncem soutěže teprve přišel podzim a celý areál se proměnil v město duchů.

Češi dosáhli historicky nejlepšího umístění. Nejen, že se podařilo zajistit kvalifikaci na MS Tahiti 2016 (které podle nepodložených zvěstí možná zase bude jinde), ale také nasazení na příští ME, což by mohlo ulehčit start šampionátu, jež se bude konat v září 2017 ve francouzském Saint-Pierre-lès-Elbeuf nedaleko Rouenu.