Horko, pohoda, makrely. Lépe tradiční turnaj Krumsínská HRODA nelze popsat. Putovní pohár, přezdívaný Marciánův mozek, se zatím stále nikomu nepodařilo obhájit a tentokrát zůstává v rodné dědině zásluhou Miroslava Krpce, Davida Faltýnka a Michala Soldána. Stříbro zůstalo na improvizovaný tým Václava Valíka, třetí místo vybojovali bratři Charvátovi s Vojtěchem Žiakem.

Ve znamení makrel

„Rebe bodo“ přilákalo na šestnáctý ročník turnaje s dlouhou tradicí dvacet čtyři tripletů především z Moravy. Oproti předcházejícím létům se celý turnaj odehrál na nových hřištích, která byla o něco měkčí. Ještě než započal první zápas čtyřkolového švýcara, byli všichni pohoštěni vydatnou snídaní. Pak už se začalo hrát a účastníci museli bojovat nejen s protihráči, ale i s úmorným vedrem. „K dispozici jsou dvě sprchy, kde se můžete ochladit,“ pronesl na nástupu ta nejkrásnější slova organizátor Vladimír Marcián.

Útok z hlubin

Po základních kolech se na špici vyjímal právě triplet Marcián-Pírek-Rolínek, tedy tým, který ke krumsínskému turnaji patří tak neodmyslitelně jako uzené makrely, které byly i letos připraveny k obědu. Domácí ovládli i opačný konec postupové osmičky, když se se dvěma výhrami podařilo až na základě kumulovaného bucholze postoupit tripletu Krpec-Faltýnek-Soldán. Krumsínské týmy tak na sebe narazily hned ve čtvrtfinále.

„Honzo, hlavně tam do toho článku napiš, že jsem říkal, že jak porazíme Pírka, tak už to vyhrajeme celý!“ halekal a kladl na srdce na poturnajových oslavách David Faltýnek. A měl pravdu. Stejně jako minulý týden v Litovli se i tentokrát útok z hlubin podařil. Martin Pírek byl poražen, v semifinále si Krumsínští poradili s Petrem Juráněm, Jaroslavem Vlkem a Romanou Láníčkovou a i napínavé finále dotáhli do vítězného konce.

V tom se utkali s Václavem Valíkem, který Krumsínskou Hrodu vyhrál loni s manželi Lukášovými. Plánovaný útok na obhajobu, která se v Krumsíně zatím nikomu nepovedla, ale skončil dříve než začal, protože Lukášovi se nakonec kvůli Petrově svalovému zranění z minulého týdne v Litovli omluvili. Václav se tak narychlo domluvil s Pavlem Burešem starším a Markem Olšárem a o zápisu do historie turnaje mohl snít alespoň on. Jenže i přes snahu a vytrvalé povzbuzování malým Honzíkem Marciánem na tým Miroslava Krpce nestačili.

Marciánův mozek II.

V zápase o třetí místo vyhráli bratři Charvátovi s Vojtěchem Žiakem. Malé finále, tedy dohrávku o deváté místo, vyhrála dvojčata Skopalova s Jiřím Voňkou a všichni od sedmnáctého místa výš získali hodnotné ceny, které byly především konzumního charakteru. Vítězové navíc získali dort s pétanque tematikou, který upekla sama Jana Krpcová, a také putovní pohár. „Pozor, to je Marciánův mozek II. Ten první se při bujarých oslavách rozbil a všichni se mi báli to říct, a tak potaji uplácali mozek druhý a řekli mi to až za dva roky! A já si říkal, že vypadá nějak jinak,“ odkrýval historii specifického poháru Marcián.

„Na závěr jsme vítězům objednale i doho“ hlásil po hanácku Karel Janeček a ukazoval k obzoru, kde se skvěla duha. To už ale probíhalo přihlašování na doplňkové soutěže. Někteří ovšem nevěděli, zda se dříve hlásit, nebo běžet ke stolu pro kus dortu či pro chleby s tlačenkou a pomazánkami. „Jelikož se české turnaje hodnotí hlavně podle jídla, je to špička,“ vtipkoval Ivo Michálek.

Kbelíkový plasér

Doplňkové soutěže, druhý vrchol sezóny hned po kvalifikacích na mistrovství, měl letos silnou konkurenci. Nejprve přišel na řadu Kbelíkový plasér, kdy měli hráči dva pokusy na přehození laťky a dopadu do kbelíku za ní. Po prvním kole se dvakrát trefili jen Jiří Charvát a Miroslav Krpec, který chtěl ten den vyhrát asi absolutně vše. „Jenom bych rád podotkl pro neznalé, že Mira je kustod Hrode a tu laťku má schovanou doma,“ popichoval někdo místní z davu. V následném rozstřelu však Jiří Charvát s ledovým klidem poslal opět obě své koule do kbelíku a Krpec už nedokázal kontrovat. Při následném rozhovoru padla domněnka, že za nekompromisním vítězství stojí Jiřího zkušenosti z basketbalu, kterému se tato soutěž dosti přibližuje. „Ne,“ však bylo stručnou a jednoznačnou odpovědí.

Vajíčkový střelec

Druhou soutěží byl Vajíčkový střelec, kdy mají hráči opět dva pokusy na to, aby koulí sestřelili vajíčko stojící na pražci. „U toho je potřeba mířit minimálně o půl metru dál,“ prozrazoval tajemství úspěchu Tomáš Michálek a svoji kouli poslal neohroženě metr a půl za pražec. Někteří ale byli úspěšnější a tak se konal opět rozstřel. V tom už ale dokázali vajíčko sestřelit pouze domácí Martin Pírek a Zbyšek Pořízka, což zavdávalo přesvědčení, že v Krumsíně se už po tři týdny nedělá nic jiného než trénuje střelba na vejce.

Pírek a Pořízka tedy opět očistili své koule od žloutků a připravili se na definitivní rozhodnutí o vítězi. Jenže v tu ránu se už ani jeden trefit nemohl a když se schylovalo k patnácté rundě rozstřelu, fanoušci už zvolna přecházeli od fandění k remcání. Miloslav Pánek se dokonce jal masérské práce, ale ani ta nepomohla. Někteří se tak jméno vítěze dozvěděli až na poturnajových oslavách, protože během nekonečného duelu takřka stihli zajet do Olomouce a zpět. Tím vítězem se nakonec stal Zbyšek Pořízka, který tak zkompletoval svoji sbírku, neboť před dvěma lety dominoval ve Kbalíkovém plasérovi.

Výsledky:  

1.
Miroslav Krpec (Hrode Krumsín)
David Faltýnek (Hrode Krumsín)
Michal Soldán (Hrode Krumsín)

2.
Marek Olšár (TOP Orlová)
Václav Valík (PAK Albrechtice)
Pavel Bureš starší (Hapek Litovel)

3.
Jiří Charvát (Fenyx Adamov)
Jan Charvát (Fenyx Adamov)
Vojtěch Žiak (PAK Albrechtice)

Kbelíkový plasér
Jiří Charvát (Fenyx Adamov)

Vajíčkový střelec
Zbyšek Pořízka (Hrode Krumsín)

Foto: Pavel Pfeffer, Jan Michálek