Prvního letošního Centrope Cupu se v maďarském Agárdu zúčastnilo třicet dva tripletů z pěti zemí. Kromě domácích Maďarů přijely dva týmy z Rakouska a Slovenska, dva rekreační týmy z Francie a jeden tým český. Vítězství si v silném dešti a větru vybojovali do morku promočení Maďaři v čele s Lászlem Nagym, kteří finálový duel připomínající vodní polo otočili ve svůj proti jedinému českému zástupci ve složení Kuba Konšel s Ivem a Honzou Michálkovými. Bronz vybojoval neméně zmoklý tým pod vedením Barny Nováka.

Absence zahraničních týmů

První květnová sobota byla po stránce pétanque více než nabitá. V Česku probíhaly hned tři turnaje, k čemuž se navíc ještě připojil ukrajinský pétanque festival Sakura a aby toho nebylo málo, v Maďarsku odstartoval nový ročník Centrope Cupu. Ten poslední roky poněkud ztrácí na svém postavení a lesku, což se projevilo i tentokrát. Kde jsou ty doby, kde se v Komárnu tísnilo přes šest desítek tripletů ze všech zemí Centrope? Nyní do Agárdu poblíž Budapešti dorazilo sotva třicet týmů a zastoupení jiných zemí bylo spíše symbolické. Polovina startovního pole byla navíc na nepříliš vysoké sportovní úrovni a tak se rozhodně nedá říct, že šlo o velký mezinárodní turnaj, kterým by Centrope Cup ze své podstaty být měl.

Z Česka se do uherských končin měly původně vydat triplety tři, ale děsivá předpověď počasí slibující celodenní bičování proudy vody a smrštěmi ledového větru nakonec zřejmě dva týmy odradila a tak se do jámy lvové vydal jen náš tým, tedy Kuba Konšel s Ivošem Michálkem a mnou. Už na hranicích Slovenska s Maďarskem nás přepadl slibovaný nečas a do hlav se nám začala pomalu vkrádat představa, že dorazíme na místo, turnaj bude zrušen a my budeme moci jet čtyři hodiny zase zpět. Nakonec jsme chmurné představy ale zaplašili a trudomyslnost nahradili očekáváním, že si zahrajeme kvalitní zápasy s maďarskou a slovinskou reprezentací.

Na místě na nás čekala dobrá a špatná zpráva. Tou dobrou bylo bezesporu to, že se počasí umoudřilo, vykouklo slunce a turnaj se tak uskutečnil, tou špatnou byl fakt, že předpověď nenahnala strach jen týmům českým, ale i všem slovinským, takže turnaj pozbyl hned několik velmi kvalitním soupeřů.

Češi dokráčeli do finále

Hrálo se na nevelkém parkovišti s trochu nevyzpytatelným, těžkým, ale dobrým povrchem s hrubým, udusaným štěrkem a pořadatelé zvolili systém pětikolového švýcara s postupující šestnáctkou. Klidně mohlo být o jedno kolo méně a nic by se nestalo, ale budiž. Celý průběh základních kol doprovázelo polojasné počasí, které narušila jen jedna krátká přeháňka.

Našemu týmu se dařilo velmi dobře. Nejprve jsme porazili neznámé Maďary s odevzdaným výkonem poté, co hned první dvě střely Kuby skončily čistým carreau, následovala výhra nad dalšími nemastnými domácími a na to přišla výhra po celkem vyrovnaném zápase s týmem Tamasze Tótha. Ve čtvrtém kole jsme přidali výhru nad týmem Krisztiána Tálosiho a bývalého juniorského reprezentanta Ádáma Berty a v posledním zápase základní části jsme si smlsli na nové rakouské reprezentaci, která poletí na mistrovství světa na Tahiti.

V osmifinále se počasí ještě drželo v normě a my uštědřili rychlého kanára mladým maďarským juniorům, kteří prohráli už před začátek zápasu. Ve čtvrtfinále jsme narazili na další relativně mladý maďarský tým a opět jsme bez větších problémů zvítězili.

Když se spustí déšť

Semifinálové duely se však proměnily v hotové peklo. Nebesa se rozevřela a až do konce turnaje nepřestaly skrápět hlavy oněch nešťastníků provazy vody. Hřiště se krok za krokem proměňovala ve vodní nádrž a za chvíli si už nezadaly s Benátkami. Hráči aby si najímali gondoly, protože jinak jen stěží hledali mizející suché cestičky ke kroužku. Větrovky, hadříky, deštníky – nic z toho nepomáhalo a všichni postupně promokali na kůži.

Přesto se nám dařilo a semifinálový zápas s Barnou Novákem jsme dokonce zakončili třemi carreau. Druhé semifinále mezi týmy Lászla Nagyho a Tamásze Tótha se ještě hrálo a já se pod střechou přilehlé restaurace smál s Barnou, že si asi libují ve hře v dešti. To jsem ještě nevěděl, že se náš finálový zápas s tripletem Lászla Nagyho protáhne na dobrou hodinu a půl a skončí smolnou prohrou 11:13. Zápas jsme totiž začali skvělým výkonem a rychle jsme se ujali vedení, jenže poté jsme definitivně prokřehli a zmokli, zatímco soupeř nabral druhý dech a zabijáckými plasy Károlyho Gála dokráčel k celkovému vítězství. „Toto počasí mě zabije,“ spílal před slavnostním vyhlášení právě Gál, který si spolu s dalšími jedenácti hráči zažil v závěru turnaje pravý maďarský világoš, vzpomeneme-li metaforicky krvavě potlačené maďarské povstání z poloviny devatenáctého století. Útěchou za zmoknutí mohly být hráčům alespoň poháry, medaile, láhve vín a věcné ceny.

Festival maďarského folklóru

Maďarské Centrope mělo své světlé i stinné stránky. Slabá účast, absence více zahraničních týmů i takové drobnosti jako to, že nikdo včetně pořadatelů přesně nevěděl, kdy bude oběd, byly negativy. Již vžitý výraz „maďarský systém“, kdy se o postupu týmu rozhoduje všelijak, letos nenastal, ačkoli výsledky byly různě přebělítkované a ručně přepsané. My jsme každopádně zvolili taktiku, že pokud chceme mít jistotu, musíme vše vyhrát, a tu jsme dodrželi a tak tyto případné problémy tentokrát řešit nemuseli.

Byly zde však i pozitivní věci a bylo vidět, že se pořadatel v rámci možností velmi snaží. Pro hráče byla připravená bohatá snídaně, k obědu byla hluboká miska gulášové polívky a nápoj, pro čtvrtfinalisty byla navíc připravena pizza a semifinalisté navíc dostali i trdelník. Naproti turnaji se navíc celý den konal maďarský folklórní festival a tak se celý den hrálo za lidových písní a tanců různých sborů a v přilehlých stáncích bylo možné zakoupit kulinářské zázraky od perkeltů, přes čabajky až po gigantické rohlíky. Spojení turnaje a festivalu bylo velice příjemné a kdyby nezačalo pršet, linul by se celý den ve znamení sportu i kultury.

Celkové výsledky:

1.
László Nagy (Maďarsko)
Károly Gál (Maďarsko)
Zoltan Kovacs (Maďarsko)

2.
Jakub Konšel (POP Praha)
Ivo Michálek (Carreau Brno)
Jan Michálek (Carreau Brno)

3.
Barna Novák (Maďarsko)
Frank László (Maďarsko)
Bertalan Novák (Maďarsko)