Nejkrásnější turnaj sezóny: Mondial v Millau
V neděli 18. srpna skončil Mondial Millau 2013. Finálem dvojic tak vyvrcholil druhý největší pétanque festival sezóny, jenž v počtu sportovců překoná pouze slavná La Marseillaise a který je francouzskými pétanquéry považován za nejkrásnější vůbec.
Millau je příjemné francouzské město v departementu Aveyron v regionu Midi-Pyrénées s přibližně 22 tisíci obyvateli, které je slavné zejména pro svůj grandiózní viadukt, vyšší než Eiffelova věž. Město je sevřené úchvatnými skalními masivy, které vybízejí k horské turistice či paraglidingu.
Pro pétanquéry je však zásadnější jiné místní lákadlo. Letos zdejší park Vítězství a další areály hostily již 32. druhý ročník Mondialu, který v roce 1982 založil Damien Mas. Ostatně v duchu vzpomínek na loni zesnulého zakladatele se letošní ročník nesl hned od slavnostního zahájení v úterý 13. srpna.
Češi a kompletní světová špička
Na tomto pétanque festivalu se účastní kompletní světová špička. Ve stínu platanů je tak možné potkat Dylana Rochera, Philippe Quintaise (mimochodem 12násobného vítěze místních mondialů), Philippa Suchauda, Angéliqu Papon, Claudy Weibela, Zvonko Radnice, Kevina Malbeca, Henri Lacroix, „velkého“ Jean-Marca Foyota či hráče století Christiana Fazzina a mnoho dalších.
Z České republiky letos na oslavu pétanque zavítaly dvě trojice: Michal Preuss – Vladimír Brázda – Ondřej Preuss a Fana Kaplánek – Jakub Konšel – Michal Habásko.
První den jsme se po náročné cestě aklimatizovali v kempu bohužel dost daleko od Millau. Zavítali jsme k poněkud vzdálenému moři a večer se ještě vypravili obhlédnout terén. V parku byla i k večeru úžasná atmosféra, a tak jsme svedli i několik utkání pod osvětlením z lampionů rozvěšených po celém stromořadí. Taktéž jsme se neopomněli přihlásit do čtvrtečních jednotlivců – prvního z řady hlavních turnajů.
Šampionát jednotlivců bez nasazování
Ve čtvrtek tedy následoval první avizovaný Mondial tête-à-tête. Letos byl překonán rekord a přihlásilo se 3030 hráčů, což z Millau činí největší turnaj jednotlivců vůbec. Pořadatelé přijímají přihlášky ještě 5 minut před 11:00, kdy samotná hra oficiálně začíná. Organizace však přesto funguje prakticky bezchybně (až na dlouhé prostoje) – nalosováno je totiž již dopředu. Turnaj se hraje systémem K. O. od začátku. Neexistuje žádné nasazení a i ti největší favorité se mohou střetnout hned v prvním kole. Naopak je možné dostat v prvním nebo i třeba ve druhém kole volný los.
Turnaj se hraje v několika areálech. Například Jakub cestoval do areálu u nádraží (256 hřišť) a Fana s Michalem zase hráli v areálu u golfu – jen asi 156 hřišť. Ostatní pak zůstali v hlavním areálu, kde je většina terénů. Jsou však velmi různorodé – od pocukrovaného betonu, přes kamenité nakloněné cesty alejí až po extrémně těžkou trampolínu v „lese“. Do druhého kola jsme nakonec postoupili já, Michal Preuss a Vláďa Brázda. Tam však naše cesta pavoukem skončila. Michala vyřadil i u nás známý Španěl Oscar Sorio, já jsem prohrál s vynikajícím holandským hráčem a Vláďa s arabským Francouzem.
Večer se ještě konala uzavřená střelba těch nejlepších, nicméně kvůli horku jsme ji vynechali i pasivně a raději se občerstvili v místní malebné říčce. Ve vyrovnaném finále nakonec přestřílel Dylana Rochera Philippe Suchaud.
Tři kola
V pátek pak začal skutečný pétanque koncert. Střetlo se 1152 tripletů! Obě naše mužstva se po kvalitních výkonech nespokojila s jedním zápasem a dokonce se probojovala až do třetího kola. Tam jsme zejména my nepodali ideální výkon, nenavázali na krásná utkání proti silným francouzským trojicím z prvního a druhého kola a těsně vypadli s průměrným chybujícím týmem na nevyzpytatelném terénu.
Odpoledne jsme se pak účastnili místního specifika, doprovodného turnaje Mondialito. Po druhé odpolední každou hodinu začíná nový turnaj 128 trojic či dvojic. Opět K. O. do konce. Poslední začíná ve 22:00 a končívá až ve čtyři ráno. Stejně jako v hlavním turnaji platí, že pokud tým vyhraje dvě kola, dostane startovné (mimochodem velmi přijatelné: 10 euro za tým) zpět a v každém dalším kole pak dvojnásobek či více.
V sobotu jsme nejprve sledovali „32“ trojic a poté v 11:00 nastoupili do hlavního turnaje 1465 dvojic. Zde se nejvíc dařilo „JKovi“ s „Brázdičem“, kteří postoupili do druhého kola, kde vypadli s letošními semifinalisty francouzského mistrovství dvojic – tedy s Pierrem Benoni a Gérardem Delomem.
Na tomto zápasu lze demonstrovat rozdíl mezi českou a francouzskou špičkou. Naši borci hráli skvěle, prakticky nekazili – přesto neměli šanci. Francouzi stříleli s takovou jistotou, razancí a procentem „carreau“, že by je patrně neohrozil žádný středoevropský tým. Přesto je to pouze „v hlavě“. Například večerní finále trojic, kde se střetly vynikající týmy Darrodes-Malbec-Savin s Lucien-Demuth-Bazandry nemělo nijak oslnivou úroveň a to s výjimkou posledního náhozu, kde Malbecův tým šesti koulemi rozstřílel naděje svých protihráčů. Ti se však od začátku zápasu vyloženě trápili a tak nebyl jednoznačný výsledek střetnutí, kterému bezchybností dominoval zejména Angy Savin, překvapením.
30 euro za „šestnáctku“
S bratrem jsme si k večeru ještě zlepšili již tak dobrou náladu, když jsme dokráčeli v doprovodném turnaji až do 4. kola, tedy do „šestnáctky“. Vydělali jsme tak 30 euro a užili si pétanque až do jedné v noci. Hra byla totiž na bezmála dvě hodiny přerušena kvůli večeři a finále. Atmosféra v parku však je i večer jedinečná, velmi přátelská a zpestřená krásným ohňostrojem.
V neděli pak ještě probíhají další turnaje – mixy, junioři, nebo ženské trojice. Dublety vyhrál Dylan Rocher se Stéphanem Robineauem (vítězové La Marseillaise), kteří před našimi zraky v šestnáctce vyřadili skvěle hrajícího Oscara Soria.
Zážitek z Millau lze každému doporučit. Již jen kultura hry stojí za to vidět. Atmosféra je uvolněná a přátelská, kam se člověk podívá, vidí precizní hru a cítí soutěživost. Je zvykem zvát soupeře na drink a vychutnávat místní kuchyni a nápoje.
Samozřejmě nic není dokonalé a slunce zastíní menší nedostatky na kráse, leč nelze než zopakovat, že to stojí za to vidět.