Kdo porazí 43 soupeřů?
Turnaj Château Náměšť musel být letos limitován kvůli opravě střechy severního křídla zámku. Podle starostky Marty Husičkové ale nic nebrání tomu zvýšit počet hřišť na dvacet, což znamená možnost zvednout limit ze 40 týmů na 44. Kdo má ale největší šanci být lepší než 43 zbývajících?
Tomáš Michálek vyhrál na zámku pětkrát a klidně by se tam mohl stát kastelánem. Jeho bratr Jan a otec Ivo mají na kontě dvě vítězství z posledních dvou let. Bude jméno Michálek v historickém soupisu i poosmé?
Jak to vidí favorité
„Osobně samozřejmě fandím ‚svému‘ týmu, kde mě zastoupí Kuba Konšel, a doufám, že obhájí loňské vítězství. Ale černým koněm bude opět bráchův triplet, který to v Náměšti náramně umí,“ uvedl Jan Michálek, který letos turnaj bude sledovat z jihu Francie. Podle něj jsou Tomáš a Jirka Koreš mladší zkušení hráči a element Lucky Adlerové je bude jistě hnát k podávání ještě zářnějších výkonů.
„Do Náměště jedu vyhrát. Koneckonců jako na každý turnaj, ve kterém dvě třetiny mého týmu tvoří bratrské duo Preussů. Strávit s nimi den je výhra sama o sobě,“ konstatoval Jiří Grepl za mančaft, který jde do turnaje z druhé pozice startovního roštu. Jeho spoluhráč Michal Preuss sdělil, že by chtěl udělat co nejlepší výsledek. „Do Náměště to máme dost daleko na to, abychom si jeli jen tak zahrát. Nechtěl bych jmenovat nějaké konkurenty, když my sami nikdy v Náměšti ani nebyli ve finále. Ale věřím, že v Česku jde soustředěnou hrou porazit jakýkoli tým,“ naznačil Michal Preuss. Jeho bratr Ondřej pak označil Tomáše Michálka v Náměšti za neporazitelného.
Jako třetí nasazený je nyní v turnaji triplet s Tomášem Kutým, Petrem Juráněm a Frankem Ferlayem. Tedy úřadující mistři republiky. „Rád bych jednou v Náměšti vyhrál, navíc letos zde hrajeme jako repre, u které vidím největší sílu v psychické odolnosti, tak třeba se mi to poštěstí už letos,“ prohlásil Kutý. Tvrdí, že nakonec rozhodne jako na každém českém turnaji momentální forma. „Konkurence je silná, je tam spousta zajímavě poskládaných týmů, od kterých nevím, co čekat,“ dodal Kutý.
Tomáš Michálek za největšího konkurenta považuje dvojnásobné obhájce. „Tátu a Kubánce, kteří hrají letos místo bráchy s Kubou Konšelem. Pak ty ostatní, se kterými jsme se v posledních letech v závěrečných hrách utkávali – to je třeba Habi s Jirkou Korešem starším. A samozřejmě věřím i současným reprezentacím, mužské i ženské. Takže tyhle čtyři týmy budou asi největší konkurenti,“ shrnul.
S pauzou, nebo na plný plyn?
Tomáš Kutý: Jestli mám pauzu nebo hraji, to je mi úplně jedno, protože často i díky hře bez limitu té pauzy může být nakonec ažaž, když se některé zápasy protáhnou.
Jiří Grepl: Hra bez časového limitu je samozřejmě devízou turnaje v Náměšti. Osobně dlouhé pauzy nemůžu vystát a rád hraji v tempu. Na druhou stranu je příjemné si občas zahrát i turnaj, kde se nespěchá. Termínem „v tempu“ ale nemyslím deset zápasů v řadě bez pauzy. Víme, že u nás je problém to, že zápasů je spousta a času málo, mnohdy se však turnaje nelidsky táhnou. Mezi jednotlivými koly jsou prostoje, ale od okamžiku vyvěšení losu na nástěnku mají hráči mnohdy vteřiny do hvizdu oznamujícího začátek dalšího kola. Asi se pořadatelé snaží promrhané desetiminutovky dohnat vteřinkami.
Michal Preuss: Při hraní mám raději pauzu. Přece jen hra na vysoké úrovni vyžaduje soustředění a je vyčerpávající, mnohdy hlavně psychicky.
Ondřej Preuss: Osobně raději hraji než pauzíruji.
Proč Náměšť?
„Náměšť je pro mě jeden z nejhezčích turnajů. Prostředí hradů a zámků a jejich zahrad pétanque jednoduše sluší. Do Náměště jezdím úplně odmala, takže si sezónu bez ní neumím moc představit. Letos ji ale budu muset oželet a jen na dálku fandit. Sice preferuji švýcarský systém, ale jinak mi turnaj ve všech ohledech sedí,“ popsal svůj vztah k turnaji pauzírující Jan Michálek.
Tomáš Kutý označil Château Náměšť za jeden z nejhezčích turnajů v roce, který si užívá díky krásnému prostředí a hře bez limitu. Hru bez limitu ocenil i Michal Preuss.
To Jiří Grepl od turnaje očekává vysokou sportovní úroveň. „Rád si na turnajích kategorie prestige zahraji skutečný pétanque, v němž zápasy rozhoduje um hráčů namísto čtyřlístku schovaného v kapse,“ podtrhl.
Černý kůň?
Zdaleka jsme neoslovili všechny nadějné vítěze a z oslovených ne všichni odpověděli. Každopádně o taktice se nechtěl otevřeně bavit nikdo. „Jednou mi ji vysvětlil Jakub Konopásek a od té doby se jí držím. Jde o to dostat svou kovovou kouli co možná nejblíže kouli dřevěné,“ odpověděl Ondřej Preuss.
A Tomáš Michálek, majitel sedmi pískovcových trofejí s bronzovým sluncem (jsou pro všechna místa stejná), prohlásil, že si rád doveze domů osmou. „Taktiku máme jasnou – po dlouhé době ve staré dobré sestavě s Jirkou a Luckou, hrát ve velké pohodě, dobře se pobavit a vyhrát. Hráli jsme takto spolu dva ročníky a myslím, že jsme neprohráli ani zápas, možná jeden. Ale budeme takto hrát po šesti letech, takže se hodně těším,“ prozradil.
Někde vzadu, někde mimo světla reflektorů a stranou dotěrných otázek zůstávají hráči a týmy, které trpělivě trénují a možná vyhrají. Stát se může cokoliv a kdokoliv může přijet na černém koni. Do Náměště na Hané míří Martin Pírek, který turnaj dvakrát vyhrál, než bratři Michálkovi dorostli. Přijede Jindřich Kauca, který opomenutím přihlášky inicioval vznik dalších čtyř hřišť. Přijede král Vysočiny Michal Habásko, ale také oba Pavlové Hejlové, z nichž je ten starší loňským mistrem trojic. Přijede spousta hráčů, kteří si zaslouží vyhrát, někteří i ze sousedního Polska. Manželé Śliżovi dovedou českým protihráčům pěkně zatopit – Wioletta je na listině vítězů od roku 2004…
O letošním vítězi se rozhodne 9. května – a vítěz bere vše, slávu i startovní jackpot.