Mistři se učí bulharsky…? (aktualizováno)
AKTUALIZOVÁNO – Petr Juráň, Frank Ferlay, Tomáš Kutý a Jaroslav Vlk jsou novými mistry republiky v kategorii mužů. Obhájci (tedy současná reprezentace) nepostoupili ze skupiny. Neuvěřitelný zvrat čekal finále Mistrovství České republiky mužů i souboj o bronz. Obě utkání skončila poměrem 13:12.
Ranní zápis neznamenal jen výběr licencí a kontrolu koulí, každý hráč na něm dostal košonek s logem v barvě mistrovství. Purpurová či nachová, chcete-li, byla jedinou barvou, kterou by na dresech mužů nikdo nečekal, právě proto se stala „dresem“ pořadatelů.
Hned po nástupu čekalo první úskalí. „No nevím, jsou ty skupiny správně?“ Zamyslel se budoucí mistr Petr Juráň nad tabulí s rozpisem zápasů. Zatímco někteří tvrdili že ano, protože jim to doma také tak vyšlo, jiní začali počítat sílu a ukázalo se, že software chybuje. Správné nasazení nakonec vyřešil Michal Preuss.
Na seznam přihlášených hráčů byly jen čtyři dny před mistrovstvím zapsány poslední dva týmy s divokou kartou, aby doplnily startovní šestnáctku. Šťastlivci byli Jan Marhoul, Karel Koňák, Karel Punčochář a Jan Paták z CdP Loděnice a jeden složený tým. Pod kapitánem Leošem Krejčínem z Kulové osmy hrál i litovelský Lubomír Anton a Rudolf Vaníček ze Sokola Kostomlaty. Oba týmy ale ze skupin „na dvě výhry“ nepostoupily. Loděničtí dvakrát prohráli, Krejčín a spol. ale vyřadili Jirku Gratcla hrajícího s Fenyxem a albrechtickým Vojtou Žiakem. Sami padli v baráži, kde nestačili na budoucí finalisty z Vrchlabí.
Podobný osud potkal i českou reprezentaci ve složení Jiří Koreš starší, Michal Habásko, Radek Netušil. V družstvu měl hrát ještě Jiří Koreš mladší, ale náročné studium medicíny jej na MČR nepustilo. „Rádi bychom titul obhájili, i když bez Jirky to bude těžké,“ prohlásil Koreš starší před turnajem. Zároveň připustil, že se nyní mnohem více soustředí na přípravu na mistrovství světa, které se letos koná na Tahiti. „Soupeři jsou kvalitní a mají dobrou formu,“ podotkl a na jeho slova došlo. Po výhře nad Patákem prohrála repre s bratry Preussovými, které doplňoval Jiří Grepl, a domů je poslal tým Ježků s Pavlem Hejlem starším. Ten zůstal na Svatém Kopečku mnoho déle než jeho syn, protože Fighters ve složení Pavel Hejl mladší, Tomáš Stoklásek, Milan Hašek a Pavel Hnilica jeli dolů hned po dvou prohrách. V prvním zápase je porazili budoucí mistři, ve druhém Petr Fuksa, který sám kanára v prvním zápase od Františka Kaplánka utrpěl.
V osmičce nebylo slabých týmů. Jen někteří měli méně štěstí. Do kolonek dalších dvou skupin, se vpisovala jména kapitánů Valenz, Michálek, Juráň, Preuss, Lukáš, Ježek, Fuksa a Mašek. Jak před utkáním řekl Ivo Michálek: „Špička je vyrovnaná, bude záležet na momentální formě.“ Sami Michálkovi patřili k favoritům, a proto si je vyhlédla i televize Prima.
Televizního redaktora Tomáše Petrželu zaujalo ale i to, že jedna z koulí Honzy Michálka formu neměla a praskla. Poznat se to dalo i podle toho, že zvláštně „zvonila“. Podobné prasknutí pak Honzu a jeho tým čekalo v semifinále.
Michálkovi dvakrát vyhráli nad Ježkem a Lukášem a měli hladký postup do semifinále. Petr Lukáš porazil Petra Juráně, ale pak prohrál s Michálky a znovu šel na tým z Brna. Zatímco první zápas vyhráli Jablonečtí 13:1, v tom rozhodujícím to projeli 2:13. Jako v hokeji – nahoru, dolů.
Z druhé skupiny postupoval Mašek se svými vrchlabskými spoluhráči z baráže, ve které porazili Varany. Jednoznačný postup si po dvou výhrách nad Fuksou a Valenzem vysloužili Preussové.
Televize přijela na hřiště jen na chvíli, ale po celou dobu tam byla přítomna webkamera, která umožňovala manželkám a fanynkám po celé republice nejen fandit, ale hlavně vidět, co se na place děje.
V semifinále hraným K. O. si nejrychleji poradili budoucí mistři a poměrem 13:6 odsoudili Preussovy k tomu, aby se utkali už jen o bronz. Neskutečně hrající Vrchlabané v čele s panem střelcem Danem Bílkem si vystříleli cestu do finále. I když Michálkovi vedli 8:10, jejich drive jim zajistil výhru 13:10. „Mysleli jsme si, že ten zápas už dotáhneme do vítězného konce, ale oni hráli životní turnaj,“ komentoval úspěch Vrchlabí Honza Michálek.
Finále začalo ve velkém stylu a Vrchlabští se dostali rychle do vedení. Šlo jim všechno, na co šáhli. Jejich pétanque koncert s nadšením sledovali i „neznalí“ diváci z Kopečka a nešetřili svým obdivem.
Za stavu 8:4 pro Vrchlabí se brněnský tým rozhodl střídat. Jaroslava Vlka nahradil Frank Ferlay a jeho první dvě koule na hřišti ale moc nepomohly. Stejné to bylo v další hře a kolíček Pavla Maška, Daniela Bílka a Lubomíra Srnského se dostal na dvanáctku. Poslední tři vrchlabské koule se za stavu 12:4 snažily odpárat tu brněnskou u košonku. Nepodařilo se a Frank se radoval. 12:5. Za stavu 12:6 se situace obrátila a Frank svou poslední koulí vystřelil vrchlabskou třináctku 12:7. Po bodu, trpělivě a neuvěřitelně šplhal Petr Juráň s Frankem Ferlayem a Tomášem Kutým nahoru a nálada se v nestranném publiku s jejich výkonem k nim otáčela. Smeknout lidé mohli po poslední kouli Tomáše Kutého.
Přestože už hráči z Vrchlabí měli budoucí mistry na lopatě, nakonec prohráli. Jejich smutek byl černější než tma na Svatým Kopečkem. „Budeme ještě dlouho vzpomínat a nevěřícně kroutit hlavou, jak se to dalo nevyhrát,“ uvedl druhý den Vladimír Brázda, který finále sledoval z lavičky.
Čerství mistři republiky budou Česko příští rok reprezentovat v Bulharsku na mistrovství Evropy. „Už umím. No, učím se ,“ odpověděl Petr Juráň s obrovským putovním pohárem v náručí na otázku, jak je na tom s bulharštinou.
Podobně napínavý zápas byl na vedlejším hřišti o bronz. Michálci v něm přišli o vedení, aby nakonec výsledek urvali na svou stranu stejným poměrem 13:12 jako vítězové turnaje. Bratři Preussové a Jiří Grepl zůstali čtvrtí.
Výsledky:
1. mistři republiky
Petr Juráň (Carreau Brno)
Frank Ferlay (Carreau Brno)
Tomáš Kutý (SKP Hranice VI. – Valšovice)
Jaroslav Vlk (POP Praha)
2.
Daniel Bílek (1. KPK Vrchlabí)
Pavel Mašek (1. KPK Vrchlabí)
Vladimír Brázda (1. KPK Vrchlabí)
Lubomír Srnský (1. KPK Vrchlabí)
3.
Jan Michálek (Carreau Brno)
Tomáš Michálek (Carreau Brno)
Ivo Michálek (Carreau Brno)
Pavel Hodboď (Carreau Brno)