Tunisanky, Dánky, Australanky, Američanky a Italky. Nikterak lehký los pro naši ženskou reprezentaci na mistrovství světa ve francouzském Montaubanu, který však nezabránil holkám v postupu do šestnáctky. Teprve až tam čekal kati postupových myšlenek na čtvrtfinále – Kambodžanky. „Porazily jsme mistryně světa, postoupily z desátého místa a nechaly za sebou oba týmy Francie,“ hodnotí kladně vystoupení českého týmu Iveta Hájková, která spolu s Hankou Šrubařovou přibližuje celý průběh šampionátu, který nakonec celý vyhrály Thajky.

Ty jsi, Hani, nejela na mistrovství spolu s ostatními z Česka, ale čekala jsi na ně přímo v Toulouse. Proběhlo setkání se zbytkem výpravy bez problémů?

Hanka:Původní domluva byla taková, že mě příbuzní z Toulouse, u kterých jsem strávila několik dní před šampionátem, ve čtvrtek ráno odvezou na parkoviště k obchodnímu domu vedle dálnice, abychom se s ostatními nemuseli hledat a zbytečně nezajížděli do centra Toulouse. Tohle místo shledali „domorodci“ jako snadno nalezitelné. Když jsem se ale vzbudila, volala mi Iveta, že pro mě přijedou až k domu, protože mají stejně v plánu podívat se do města. Trefili podle navigace bez problému a já mohla spát o hodinku déle, ale podívat se do města nakonec znamenalo fotit za jízdy přes sklo auta.

Co jste dělaly před začátkem šampionátu? Trénovaly jste, nebo jste měly v programu i něco jiného?

Iveta: Jely jsme přímo do haly, kde nám řekli, že registrace hráček proběhne až odpoledne. Jely jsme tedy na hotel, kde nám dali pokoje, ale ubytovat jsme se mohly až po poledni. Tak jsme jely na oběd, zpátky na hotel a hlavně se po dvou nocích strávených v autě konečně osprchovat. Pak jsme se jely zaprezentovat a hlavně si zahrát a vyzkoušet terén. Večer bylo slavnostní zahájení, ale tam jsme již padaly pomalu na zem. Únava byla obrovská, tak jsme byly nadšené z postele, kam jsme se dostaly okolo půlnoci. Ráno jsme šly opět potrénovat a v přátelském zápase vedly nad Španělskem 8 : 0, pak na ně ale  spustil jejich trenér a tak jsme i ku osmi prohrály. Hanka vedle trénovala střelbu a jen po očku sledovala, jak hrajeme.

Hanka: Otestování terénu byla samozřejmě nutnost, ale na to byla spousta času, nejdřív jsme si po cestě potřebovaly odpočinout. Stolíňáci po dlouhé cestě a já kvůli nemoci. Celé páteční dopoledne bylo vyhrazené k tréninku, a to přímo na hřištích určených pro mistrovská utkání. Organizátoři pro tentokrát absolutně neřešili kdo, kdy a kde trénuje.

Hnedka v prvním utkání jste dostali silné Tunisko. Jaké byly reakce na los?

Iveta: Věděly jsme , že je osm týmů nasazených včetně nás. Bohužel zklamal program a tak nám vyjelo Tunisko. Nebyly jsme ovšem jediné, kterým se to stalo.

Hanka: Co se týká losu, já osobně jsem byla poměrně zklamaná přístupem organizátorů, kteří chybu zametli pod koberec. Zahrát si s Tuniskem ale byla určitě výzva a navíc u swiss systému se člověk musí vždycky nechat překvapit, jaký soupeř mu bude přidělen. Taky jsme si byly vědomy, že případná prohra se silným týmem nám může alespoň přinést body do bucholze. Nicméně pokud jsme si na minulém mistrovství světa vybojovaly nasazení, očekávala bych, že bude tento princip respektován. Tuniská reprezentace se k chybě nevyjadřovala, zřejmě jim zápas s Českem nedělal větší starosti…

Protestovaly jste u organizátorů, že jste měly být nasazené?

Iveta: Druhý den o tom jednali na konferenci, ale vše zůstalo, jak to bylo. Tak jsme nastoupily. Neměly jsme co ztratit, mohly jsme jenom získat. V prvním kole dostat úřadující mistryně světa je hezké. Výhra pak byla třešničkou na dortu a smůla s losem prolomená.

Hanka: Samozřejmě jsme zjišťovaly přes Karla Dohnala, který do samotného losování viděl, jak je to možné. Sám z toho neměl radost a snažil se chybu v systému najít. Žádný oficiální protest jsme ale nevznášely. Bylo nám řečeno, že na pátečním kongresu jury rozhodne, zda se bude losovat znovu, nebo se vše nechá tak, jak je. Žádná informace o novém losu později nepřišla, tak jsme rozhodnutí jury respektovaly.

Ve švýcaru jste narazily na soupeře snad ze všech koutů světa. Kdo byl nejtěžším soupeřem?

Iveta: Nejtěžší soupeř ve Švýcaru bylo asi Dánsko. Prohrály jsme 12:13, ale mohly jsme asi třikrát zavřít. Bohužel pak dohrály Dánky, ale byl to super zápas, prý i divácky, střílely se košóny a bylo to drama. Bylo to asi naše nejlepší utkání. S Italkami jsme hrály naopak mizerně a opravdu to byl náš nejhorší výkon. Pokud by jsme s nimi hrály jako s Dánkami, tak neměly šanci. Možná.

Hanka: V průběhu šampionátu jsme odehrály zápasy s Tuniskem, Dánskem, Austrálií, USA, Itálií a Kambodžou. Se všemi státy, bez ohledu na to, jestli jsme nakonec vyhrály nebo prohrály, bylo podle mého názoru možné hrát rovnocenné utkání. Až na Kambodžu, která naše účinkování na mistrovství ukončila. Řekla bych, že jsme hrály velice slušně, ale Kambodžanky nám nedaly šanci. Hrály velice útočně a úspěšnost jejich střelkyně, mimochodem nové mistryně světa ve střelbě na přesnost. pro nás byla až ubíjející.

S kým se vám naopak hrálo nejlépe?

Iveta: pohodově asi s USA.

Hanka: Zápas proti Tunisku byl poměrně napjatý. Tunisanky na nás nastoupily s tím, že nás přejedou, rozumějte vystřílí. To bylo jasné už při rozhazování na hřišti, kdy ani jedna tuniská hráčka nezkoušela plas. Jejich taktika však především na plasu ztroskotala. Jejich plasérka se nebyla schopná popasovat s povrchem, a i když pak střelkyně zachraňovala, co se dalo, nebyl už na to dostatek koulí. Zápas byl poměrně vypjatý a z porážky obhájkyň jsme měly všechny obrovskou radost. S Dánkami to byla škoda, hrály jsme vyrovnaně a dokonce vedly 12:9, ale třetí nához po limitu, kdy v předchozích dvou náhozech nejdříve Iveta a poté i dánská hráčka úmyslně trefily košon, nám nevyšel. Výhry nad Austrálií a USA byly podle mě povinnost, i když to nebyly úplně jednoduché zápasy. Poslední zápas proti Itálii jsme odešly všechny tři na plase a Italky nás přejely, i když by byly za jiných okolností hratelné.

V šestnáctce jste dostaly za soupeřky Kambodžanky. Jak jste viděly své šance na postup před a v průběhu zápasu? Údajně to byl hodně dlouhý a zajímavý zápas!

Iveta: Po švýcaru jsme byly desáté, tak se Hanka snažila spočítat na koho jdeme. Myslely jsme , že opět na Tunisko, ale byla to Kambodža. Věděly jsme , že hrají skvěle, ale také měly prohru. Určitě jsme chtěly postoupit a nic nevzdat. Ovšem ony hrály skvěle a zpočátku byly jak roboti, neomylné. Uhrály jsme čtyři body a daly si za úkol, že zůstaneme na hřišti z celé šestnáctky nejdéle. Nakonec jsme byly předposlední tým, který z hřišť odešel. 

Hanka: Kambodžanky byly jako tým velice podobné Thajkám. Jak samotným vzhledem, tak technikou hodu a precizností. Zápas to byl dlouhý a pro diváky určitě zajímavý, ale obávám se, že jsme od začátku věděly, že nemáme šanci. Bojovaly jsme a nechtěli jsme jim dát postup úplně zadarmo, což se myslím i přes výsledek 3:13 docela povedlo.

Do vyřazovacích bojů postoupily i Slovenky. Bavily jste se s nimi v průběhu šampionátu? Nebo s někým jiným známým třeba z Centrope Cupu?

Iveta: Hanka se neustále s někým bavila, jelikož jezdí už několik let, takže zná mnoho hráček. S děvčaty ze Slovenska, Polska a Maďarska jsme se bavily hodně a také se vzájemně podporovaly. Monačani jsou naši družní přátelé a i s nimi se vzájemně podporujeme. Je hezké, když Janu Kolertovi musí až Monačani říct, kde je Stolín. Děvčata z Irska jsou super holčiny a máme je moc rády, včetně jejich veselého kouče. Jsou veselé, usměvavé, užívají si to, prostě naše krevní skupina.

Hanka: Vzhledem k tomu, že už jsem spoustu hráček znala z předchozích šampionátů, tak jsem se pozdravila a pár slov prohodila s vícero hráčkami z různých zemí, nejen z Centrope. Průběžně jsme samozřejmě sledovaly výsledky Slovenek, Polek a Slovinek. Vyzdvihla bych především Slovenky s konečným pořadím stejným jako my, tedy 9.-16. místo, odnesly si totiž moc hezký skalp v podobě Švédek. Slovinky zase hned v druhém kole „dodělaly“ načaté Tunisanky 13:12. Slovinská střelkyně Tatjana Šeruga navíc udělala moc hezký výsledek ve střelecké soutěži. Vypadla v osmičce a v základním kole nastřílela 30 bodů.

Jak se vám líbila hala a zázemí pro hráčky?

Iveta: Na hale nebylo žádné zázemí pro hráčky. Toalety děsivé, sezení mizerné, ale organizačně to bylo asi ok. Je fakt, že časy se dodržovaly přesně, stravování bylo skvělé a ubytování dobré. To spíš posoudí Hana. Nám se to líbilo. V Belgii to bylo horší a to ve všem.

Hanka: Naše delegace byla ubytovaná v hotelu vzdáleném cca dvacet minut autem od haly. V kryté hale byly pro hru připraveny dva typy povrchu, na valné většině byl povrch poměrně vlnitý s nepravidelnou vrstvou kamínků. Šest hřišť umístěných mezi tribunami pro finálové zápasy bylo o něco záludnějších, sice rovných s větší vrstvou kamínků, ale s tvrdším podkladem a hlavně plasované koule občas nevyzpytatelně odskakovaly. V hale jako takové mi nic nescházelo. Snídaly jsme na hotelu, na obědy a večeře autobusy rozvážely hráčky do jiného hotelu, ve kterém byly ubytované některé další delegace.

Jak hodnotíte mistrovství po organizační stránce oproti těm, kterých jste se už zúčastnily?

Hanka: Kromě faux pas s losováním prvního kola jsem si nevšimla v průběhu šampionátu žádných problémů. Jediné, co mi chybělo, tak nějaké viditelné přehledné průběžné výsledky. Soupeřky a čísla hřišť určená pro hru byly vždy vyhlašovány do mikrofonu. Díky pořadatelství Francie se v hale zdržovalo větší množství diváků, než na jaké jsem byla zvyklá, což bylo příjemné, ale jinak nemůžu říct, že by celý šampionát byl nějakým způsobem propracovanější, než ty, kterých jsem se zúčastnila v předchozích letech.

A po té hráčské stránce? Fungovala spolupráce v týmu?

Hanka: Vzhledem k tomu, že jsme s holkami v sestavě, ve které jsme jely, neodehrály v Česku jediný turnaj, byla jsem předem z fungování týmu na hřišti trošku nervózní, ale holky mě bezvadně přijaly a myslím, že jsem bez problému zapadla. Ale k tomu ať se vyjádří spíš Iveta. Co se týká sestavy, ve které jsme hrály, tak zůstala o celou dobu nezměněná. Já na střele, Iveta na účku a na plasu se střídaly Lenka s Dorkou po každém odehraném zápasu.

Iveta: Hanka je ve hře velice vážná a to my zase ne. První zápas z nás byla chudák hotová, že se najednou rozeběhneme po hřišti, pořád štěbetáme a ona neví, co a jak. Dost se při hře bavíme, neumíme mlčet a být vážné. Holt s holkami spolu hrajeme třikrát týdně spoustu let, takže neřešíme taktiku. Vše se ukáže během hry a tak to i řešíme. Ale všechny jsme hrály jako tým a s dohodou, co zahrajeme, nebyl problém. Bylo sice znát, že je Hanka zvyklá na něco jiného, ale problém to určitě nedělalo a i Hanka se s námi na hřišti zasmála. Na to, že jsme společně nikdy nehrály, to bylo skvělé a Hanka zapadla, i když to měla těžké. Chudák byla navíc marod, prokašlala se celým šampionátem a v neděli ležela, jelikož měla horečku a bylo na ni znát, že ji není dobře. Dorka toho byla také plná, neustále smrkala, a když jsme odjížděli, začala kašlat i Lenka.

Na střele jsi, Hani, nastřílela sedm bodů. V čem byl problém, když se ti jinak vzhledem k výsledkům na střele dařilo?

Hanka: Střelba na přesnost je disciplína, kterou netrénuji. K tomu se přiznám bez mučení. Bez ohledu na úspěšnost odstraněných koulí v zápase je to specifická záležitost a bez patřičné přípravy jsem ani nemohla očekávat žádný valný výsledek. Nicméně sedm bodů je opravdu zoufalé číslo a dost mě to mrzí. Roli hrála určitě nervozita, kterou jsem si ještě pár minut před samotnou střelbou vůbec nepřipouštěla, ale bohužel se projevila. No a taky částečně povrch, se kterým jsem se nepopasovala. Podkladem pro koule v kruhu byla dřevěná deska, které neodpouštěla ani pár cm před, s tím vědomím jsem se snažila střílet na železo a koule příliš zvedala, tudíž většinu z mých netrefených jsem přehodila.

Jak celkově hodnotíte toto mistrovství?

Iveta: Celkový dojem mám z toho dobrý. Porazily jsme mistryně světa, postoupily z desátého místa a nechaly za sebou oba týmy Francie. Když pak řeknou i ostatní týmy, že jsme hrály skvěle, byly pozitivní a usměvavé (například Anna Maillard, reprezentanta Francie, která vyzdvihla zápas s Tunisankami, pozn. red.), je to fajn. Karel Dohnal byl skvělá opora, fandil nám, pobavil nás a také nás podporoval mentálně i psychicky a bylo moc fajn ho na šampionátu mít. Ten by asi řekl nejlépe, jak jsme to zvládly. Hanka nám pořád musela něco vysvětlovat, například jak kdo hraje, jak se co řekne, co říkali atd., tak se divím, že měla trpělivost a vydržela to. Určitě je to zážitek vidět, jak hraje svět, a je také pravda, že v semifinále byl pouze jeden evropský tým, a to Francie. Thajky měsíc před šampionátem nepracuje a jen trénují. Jo, to my jsme odložily vařečky, pračky, učení, vzaly si dovolenou a jely. V tomto porovnání to nebylo zase až tak špatné vystoupení.

Hanka: Celkový dojem v našeho vystoupení mám velice kladný, s výsledkem 9.-16. místo jsme víc než spokojené, upřímně na Kambodžu jsme opravdu neměly. Jsem moc ráda, že mě holky s sebou vzaly a měla jsem možnost nabrat zkušenosti na příští mistrovství Evropy.