Kolik máte koulí?
Stojím zamyšleně a počítám. My jsme vypustili z ruky tři, oni teď svou třetí míří, když netrefí, tak… „Kolik máte koulí?“ vybafne na mě hráč z týmu soupeře. Měl štěstí, lekl jsem se jen málo a měl jsem je spočítané, tak mohu odpovědět hned.
Zvláště nerad mám tento dotaz, když prohráváme (a to je často) a zápas je ve fázi, kdy už nemám chuť počítat koule soupeře, ani ty naše. „Kolik máte koulí?“ „Nevím…“ a všichni tři začínáme počítat a ukazovat ruce, abychom ukojili zvědavost soupeře.
Ne, že bych někdy (dříve) tuto otázku soupeři nepoložil, ale protože mě to u hry většinou ruší, nedělám to. Soupeřů si vážím a nečiním jim, co mně je nelibo. Dá se odpovědět šest, bez ohledu na stav hry, ale to by bylo ještě méně uctivé, než neodpovědět vůbec.
A přitom je to tak jednoduché: stačí sledovat, co se děje na hřišti, nebo spočítat, co je na zemi. Nebo se prvně poptat ve svém týmu, třeba někdo jiný počítá…
*
Až se mě na příštím turnaji někdo zeptá na počet koulí, asi si udělám čárku na kufřík.