„Dva roky v Nizozemí mi dodaly potřebný klid, zkušenosti a nadhled“
Lukáš Valenz – trojnásobný mistr MČR trojic, který poslední dva roky hodně hrával pétanque v Nizozemí. Nyní se vrátil zpět na česká hřiště a hned se kvalifikoval do české mužské reprezentace pro ME 2013 v italském Římě. České barvy přitom bude hájit již počtvrté.
Po čtyřech letech odmlky jsi opět vyhrál MČR mužů, díky čemuž jste společně s tvým otcem, bratrem a Jindrou Kaucou pro příští rok reprezentanty. Jaký to je pocit? Dá se to srovnat s pocity, který jsi měl, když jsi vyhrál poprvé?
Ne, srovnat se to nedá, poprvé je to vždy nejlepší. Ale dosáhnout vrcholu v českém pétanque je to nejlepší možné pohlazení mého ega.
MČR mužů, respektive MČR trojic jsi vyhrál již třikrát přitom vždy v jiné sestavě. Vždy jsi hrál po boku otce, ale jinak se na dalších pozicích vystřídal Mirek Mužík, Vašek Johanovský, Kuba Rendla a nyní Honza Valenz a Jindra Kauca. S kým se ti v týmu hrálo nejlépe?
To se nedá vůbec říct, protože každý tým měl svou jedinečnou atmosféru, pohodu, ale někdy i nepohodu.
Pro letošek jste vytvořili čistě Valenzovský tým, pouze Jindra Kauca stál mimo vaši rodinu. V pétanque kruzích jste známí právě tím, že stojíte jako rodina hodně u sebe a udržujete si zdravý odstup od ostatních hráčů. Z jakého důvodu jste se tedy rozhodli právě pro Jindru? Bylo to těžké rozhodování?
Ženy už s námi hrát nesmí, čímž je zbytek naší Varanovské rodiny eliminován. A Jindra je nám ze všech zbývajících variant nejblíže jak mentálně, tak hráčsky, ale například i geograficky.
Mistrovství jste vyhráli, aniž byste prohráli jediný zápas. Přitom jste v poslední době na turnajích nebyli moc vidět a na ty větší jste jezdili jen sporadicky. V čem spočíval klíč k tak důležitému vítězství?
Záleží na tom, co myslíš poslední dobou. Pokud myslíš poslední dva roky, tak máš pravdu, protože já jsem byl v zahraničí, Míra Mužík přestal hrát a Helča byla a je těhotná. Takže pro ty, co zůstali, bylo velice obtížné sestavovat pravidelně tým a jezdit po všech turnajích. Letos v březnu jsem se vrátil z Holandska, kde dva roky celoročního hraní na vyšší úrovni, než je v České republice mi dodalo potřebný petanque klid, zkušenosti a nadhled.
Ačkoli jste všechny zápasy vyhráli, který byl ten nejtěžší?
Oba dva zápasy proti Jakubovi Konšelovi, Filipovi Hlaváčkovi, Honzovi Reslovi a Jirkovi Ondryášovi.
Na titul z tohoto typu mistrovství jsi dosáhl už třikrát. Tvůj táta dokonce počtvrté, což z něj dělá v tomto ohledu nejúspěšnějšího hráče České republiky. Jak to vidíš do budoucnosti, přidáte další?
Vzhledem k výše zmíněnému nadhledu vím, že koule jsou kulaté a tak žádný další titul nemohu slíbit. Ale určitě se budeme každý další rok o tituly rvát jako varani o potravu.
Vítězstvím jste si zajistili účast na ME 2013 v Římě. Jak se těšíte? A jaké si budete klást cíle?
Nemohu mluvit za všechny, ale ty se snad těšíš do práce? ME je tvrdá a náročná práce s obrovskou zodpovědností. Je tam veliká konkurence, vyrovnanost a hodně daleko lepších týmů, než jsme my, což na žádném jiném turnaji nepotkám. Takže už jenom samotné splnění základního cíle, tedy postupu na mistrovství světa, bude náročné. Ale bez nějakých vyšších ambicí tam nemá smysl ani jezdit. Mou osobní touhou je historický postup mezi nejlepších šestnáct.
Plánujete před ME nějaký speciální trénink?
Bez tréninku to samozřejmě nejde, ale jsme všichni tak zkušení hráči, že každý sám víme, jak máme trénovat.
Máš před turnajem nebo během něho nějaký speciální rituál?
Neholím se ráno v den turnaje.
Proti komu se ti nejhůře hraje?
V Čechách nemám neoblíbeného soupeře.
Za těch několik let, co se v českém pétanque pohybuješ, tě už zná asi každý, především pak hráči z Čech, kde se přeci jen účastníš turnajů mnohem častěji. Ale jaké byly tvé začátky, když tě na české scéně ještě nikdo vlastně neznal? Jak dlouho ti trvalo, než jsi se dostal mezi špičku českých hráčů?
Na začátku jsem prohrával vše, co se dalo, což mě hodně štvalo, takže se hodně trénovalo a do české špičky mi to dva roky trvalo.
Jak jsi se k pétanque vůbec dostal? A zaujal tě hned na první pohled?
K pétanque jsem se dostal přes promo akci Eurotelu. A byla to láska na první pohled.
Máš nějaký určitý vzor z Česka či zahraničí, podle kterého jsi se učil nebo který ti prostě herně či lidsky imponuje?
Ne. Jako většina českých hráčů jsem stoprocentní samouk.
Letos se ti s manželkou Helenou narodil syn Michal. Můžeme za pár let očekávat dalšího dobrého a urputného hráče z klanu Valenzových, který nevypustí žádný zápas tak jako jeho otec či děda?
Bude to samozřejmě záležet na něm, ale pokud se pro pétanque rozhodne, bude jistě ještě lepší a urputnější hráč než jeho otec a děda.
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •