Jenda Bukovčík – ikona českého pétanque, nejdéle registrovaný hráč ČAPEK, dvojnásobný mistr České republiky a prezident klubu PAK Albrechtice. Jak se k pétanque vlastně dostal,  jaké má cíle, s kterými hráči by si rád zahrál a které turnaje by v sezóně nevynechal? Na to odpovídá v našem rozhovoru.

 

Jsi nejdéle registrovaný hráč s licencí ČAPEK! Kdy ses rozhodl registrovat a z jakého důvodu?
Počátky mého seznámení s pétanque sahají do roku 1994, kdy jsem poprvé tuhle hru viděl. Bylo to na dovolené ve  Švýcarsku. Pak jsme se při pracovním setkání s Václavem Míčkem z Orlové, který byl na dovolené ve Francii a taky viděl tuhle hru poprvé, domluvili a pokusili se  pétanque oživit v Orlové. To se nám podařilo. Poté jsme navázali kontakty s hráči jiných klubů, o kterých jsme se dověděli (Vrchlabí, Praha, Poděbrady…) a založili jsme klub TOP Orlová. V roce 1995, po dohodě s ostatními kluby, i republikovou asociaci. Tak jsem získal registrační číslo 96005, které bych nevyměnil za nic!

 V kterém klubu jsi začínal a s kterými spoluhráči jsi v počátcích své kariéry hrával nejčastěji?
Začínal jsem v TOP Orlová, kde jsem hodně často hrával s Václavem a Lukášem Míčkem. Pak jsem hrával s manželkou a dcerou Janou, ale nejdéle jsem hrával po boku Jarka a Milušky Puhrových.

Který turnaj byl tvůj úplně první?
Můj úplně první turnaj jsem odehrál v srpnu 1994 ve Švýcarském Friburgu, kdy jsem tuhle krásnou hru viděl vůbec poprvé. Hrál jsem s nějakým Francouzem a skončil jsem na posledním místě!

 

V roce 2009 jsi zaregistroval nový klub PAK Albrechtice, ve kterém jsi prezidentem. Z jakého důvodu či příčiny vznikl?
Klub jako takový fungoval už od roku  2004, jen nebyl zaregistrovaný. Byla to taková zkouška, jestli do toho jít, nebo ne. V roce 2009 jsme se pak pro registraci rozhodli.

O rozdělení orlovského klubu jsme začali uvažovat z pragmatického důvodu. Chtěli jsme zorganizovat klubovou Moravskoslezskou ligu, a proto bylo třeba zvýšit počet klubů na severu. Bohužel má myšlenka, která byla z počátku podporovaná Orlovou, Staříčí a Valšovicemi, byla před zahájením ligy zavrhnuta pro banální záležitosti jako sponzoring, časová tíseň a malý zájem členů či celých klubů.

Jaké má letos PAK Albrechtice ambice v MČR klubů, tedy v lize?
Dnešní ambice v MČR klubů bohužel nejsou světoborné. Hlavním cílem je neztratit  kontakt  s  ostatními  kluby, získávat zkušenosti a připravit se na další ročníky. Momentálně náš hráčský potenciál odpovídá umístění v celostátním žebříčku.

Kdo si myslíš, že letos dosáhne na celkové vítězství?
Podle mě má největší šance zvítězit PC Carreau Brno.

V letošní sezóně pořádáte tři turnaje, na které se v hojné míře sjíždí jak české, tak i slovenské a polské týmy. V čem si myslíš, že spočívá  kouzlo vašich turnajů, které přitahuje hráče každým rokem?  
Na to by měli odpovědět spíše ti, kteří se k nám každým rokem vrací, ale pokusím se odpovědět.  Beraní koule jsou první turnaj na Moravě po zimní přestávce. Polští hráči to mají docela blízko a navíc u nich začíná sezóna trošku později, tak si rádi přijedou zahrát. Dobří kamarádi ze Slovenska jezdí pravidelně, tak  jako vy z Brna, Burešovi z Litovle či kamarádi z Valšovic. Tito hráči k nám přitahují tolik zájemců a zvyšují prestiž těchto regionálních turnajů, za to jsem jim já osobně vděčný.

 Rok 2004 byl pro tebe velice úspěšný, neboť ses stal dvojnásobným mistrem České republiky. Vyhrál jsi MČR jednotlivců i MČR smíšených družstev spolu s Broňou Urbanovou. Který titul tě potěšil víc? Jak to vidíš s nadějemi na rozšíření své mistrovské sbírky?
Rok 2004 pro mě byl z hlediska pétanque opravdu rokem radosti! Nedá se hodnotit, který titul potěší víc a který míň. Takhle jsem to nikdy nevnímal. Potěšily mě samozřejmě oba. Každý má své specifikum. V jednotlivcích hraješ trošku uvolněně, bez zodpovědnosti vůči spoluhráči a je to psychicky méně náročné. Když si uvědomím, že s Broňou jsem před mistrovstvím nikdy nehrál, tak ten úspěch byl neskutečný! Jsem rád, že jsme se ve Slavkově na vytvoření dvojice domluvili a Lipník dobyli.

V mém věku  udržuji naděje na uzdě. Chtěl bych hrát co nejlépe a co nejdéle se v žebříčku udržet mezi prvními sty hráči. Možná zase začnu jezdit na turnaje vlakem, to se mi vždy vyplatilo.

Na který turnaj se v letošní sezóně nejvíc těšíš a z jakého důvodu?
Nemám vybraný žádný turnaj, kterému bych dával přednost. Rád jezdím do Bratislavy na Centrope Cup, do Valšovic a na všechny litovelské turnaje. Prostě tam, kde je dobrá pohoda a plno kamarádů.

Se kterým hráčem by sis jednou rád zahrál po boku?
S Ivetu Hájkovou ze Stolína. Je neuvěřitelně zapálená pro hru.

Který soupeř je pro tebe nejvíc obtížný k poražení?
Říct, proti komu se mi špatně hraje, je těžké. Dnes už je zde tolik kvalitních hráčů, že je problém s někým vůbec vyhrát. Nemůžu označit přímo jednoho člověka, musel bych jich vyjmenovat mnohem více. Rád si zahraji s každým, kdo hraje fér a bez zbytečných emocí. Nerad hraji proti dětem, které začínají. Je mi líto, když prohrají a tečou jim slzičky.

Co tě na pétanque nejvíce baví?
Neopakovatelné hody, které se nedají předem na sto procent natrénovat (kromě střelby) a přízeň štěstěny, která tě provází.

Máš nějaký speciální rituál během turnaje nebo před hodem?
Nic  speciálního, hlavně klid a moc se nerozptylovat. Před začátkem turnaje si hodit pár koulí a rozhýbat tělo.

V klubu máte pět juniorů, z nichž především Vaška Valíka a Vojtu Žiaka je na turnajích docela hodně vidět. Vašek je navíc v širším výběru juniorské reprezentace. Myslíš, že od nich můžeme v blízké budoucnosti čekat výraznější úspěchy  na poli pétanque?
Vašek je na tom herně docela dobře, jen je trošku nervově labilní. Pokud bude trénovat, mohl  by se letos dostat do první stovky celostátního žebříčku. Vojta už je méně zodpovědný, ale má toho ještě hodně před sebou. Když se bude snažit, může také uspět.

Díky za rozhovor a přeji hodně úspěchů v právě začínající sezóně.
Děkuji a koulím zdar!

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •