Centrope Cup Maďarsko (fotogalerie)
Gardóny (Maďarsko), 9. června 2012
Spoluautor fotogalerie: Veronika Slobodová
Tagged: Centrope Cup
K Balatonu se Čechům příliš nechtělo
V sobotu 9. června se v maďarském Gárdony uskutečnil třetí turnaj série Centrope, kterého se zúčastnilo 41 trojic z celkem šesti zemí. Kromě domácích Maďarů, kteří byli ve velké přesile, přijeli také Slováci, Rakušané, Slovinci, Skoti a dva české týmy.
Na novém místě se nejvíce dařilo domácím hráčům z Budapešti (László Nagy a spol.), kteří ve finále porazili slovenský triplet Mira Tomana, Marka Soboliče a Vlada Michalky. Třetí místo putovalo do našich končin zásluhou Kuby Konšela, Verči Slobodové a Jirky Ondryáše, kteří přehráli další slovenský triplet Michala Stana, Mata Lamperta a Luboše Matejíčky.
Zatímco loni se hrálo v Komárom, hraničním městem se Slovenskem, letos se turnaj stěhoval až za Budapešť do blízkosti Balatonu. Na české triplety tak čekala minimálně čtyřhodinová cesta, což hodně našich hráčů očividně odradilo od účasti a dali přednost regionálu ve Vojnově Městci. České barvy totiž hájily pouze dva triplety – jeden pražský a jeden brněnský. Podobně na tom bylo i Rakousko se Slovinskem, které vyslalo hráčů také poskrovnu. Polsko bylo dokonce bez zastoupení. Naopak ale byl zpestřením jeden skotský tým.
Hrálo se v kempu při břehu jednoho menšího jezera. K dispozici byl pouze omezený počet hřišť, která byla hodně nalepená jedno na druhé, ale vzhledem k počtu přihlášených to nebyl žádný větší problém. Ten ale nastal v okamžiku, kdy organizátoři oznámili, že se při limitu 45 min. + 1 nához nebude hrát na outy. Na betonu posypaném štěrkem totiž každá střelená koule lítala do všech směrů, a tak se často stávalo, že se muselo různě čekat a označovat všechny koule. Zatímco Maďaři toto pravidlo striktně dodržovali, Češi se Slováky se vždy dohodli a hráli tak, jak tomu napovídal rozum.
Češi ovládli polský Centrope Cup ve Wroclawi
Přestože české týmy zaplavily v sobotu 19. května Wroclaw a propracovaly se až do vítězných bojů, na nejvyšší příčku nakonec vystoupali borci z Żywce. Na Čechy zbylo druhé, třetí a čtvrté místo.
„A to jsme první dva zápasy po ránu prohráli,“ připomněl Zbyněk Jakeš, kapitán nejúspěšnějšího českého týmu. Do vyřazovacích zápasů šli Valšovičtí z třicátého místa.
Především autobus vypravený Vláďou Marciánem z Krumsína se zasloužil o hojnou českou návštěvu na turnaji trojic Centrope Cupu ve Wroclawi. Do Parku Poludniowego (tedy Jižního) se sjelo dvaadvacet českých družstev. Kdo nenasedl do toulavého autobusu cestou přes půl Moravy a celé Slezsko, přijel po vlastní ose buď z Brna, Českých Budějovic, Stolína nebo Jablonce nad Nisou.
Centrope Cup Rakouska ovládli Maďaři a tisíce vážek
O prvním květnovém víkendu se v rakouském Illmitzu uskutečnil první ze série turnajů Centrope Cupu. Dvoudenní turnaj si zahrálo 58 týmů ze všech účastnících se zemí a nejvíce se dařilo maďarské trojici László Nagy, Tamás Tóth a Zsolt Borbényi, která dosáhla na celkové vítězství. Českým týmům se tentokrát příliš nevedlo. Nejlépe dopadla triplet Jirků Korešů s Michalem Habáskem, který vypadl v osmičce se slovinskými Sršeni.
Původně se mělo rakouské Centrope konat v hlavním městě tak jako loni, ale turnaj se nakonec stěhoval z parku Schloss Laudon do rekreační oblasti u přilehlého Neziderského jezera. Poněkud nezvykle se hrálo dvoudenně, a právě to mohlo být příčinou, proč se turnaje zúčastnilo o několik desítek méně trojic než v loňském roce. Tendence ubývání týmů tak v této sezóně nadále pokračuje, na druhou stranu se musí nechat, že v Illmitzu byla přítomna téměř kompletní hráčská špička každého státu.
„Turnaj jsme udělali dvoudenní z toho důvodu, abychom mohli stanovit limit každého kola na 75 minut s jedním náhozem.“ vysvětloval prezident rakouské pétanque federace a hlavní organizátor turnaje v jedné osobě Ralf Krähmer, který se ale se všeobecným nadšením z tohoto modelu příliš nesetkal.
V sobotu se začínalo až v 11 hodin a během dne se odehrál pouze pětikolový švýcar. Postupující šestnáctka totiž své boje svedla až v neděli. Za žhnoucího slunce a azurově modré oblohy se hrálo na dvou dosti odlišných površích. Jeden byl měkký a placérsky trochu nevypočitatelný, ten druhý se podobal spíše dráze na bowling, neboť na něm koule téměř nebrzdily, a nejedna tak končila mimo hřiště.
