Česká ženská reprezentace dostala oficiální pozvánku na jeden z největších ženských mezinárodních turnajů ve francouzském Palavas a po boku dalších reprezentací ze všech koutů světa změřila své síly proti francouzské základně. Češky se až na nedělní dvojice dokázaly vždy prosadit do vyřazovacích bojů a v trojicích byly blízko šestnáctce. Hlavní turnaj trojic vyhrály zřejmě největší favoritky Thajky.

Po boku deseti reprezentací

Takové pozvání se neodmítá. Francouzská federace pozvala české reprezentantky do Palavas na třídenní srpnový festival pétanque a zařadila je tak po bok dalších silných týmů. „Je tu celkem deset zahraničních reprezentací,“ řekl mi kolemjdoucí divák, když slyšel, jak česky povzbuzuji Lucii Venclovou. Zaměřil jsem se tedy na vyvěšené vlajky nad hlavním bouledromem a ihned jsem zjistil, že kromě Češek a Francouzek jsou na rozlehlém areálu roztroušené i Italky, Španělky, Thajky, Nizozemky, Kanaďanky, Němky, Švýcarky, Dánky a Malgašky. A to už je solidní společnost, vezmeme-li navíc v potaz, že samozřejmě nechyběl francouzský národní tým současný i minulý.

1400 kilometrů v zádech

Nežli však započaly boje na hřištích, bylo potřeba vyhrát boj s půl druhým tisícem kilometrů z Prahy do Palavas, které leží na dohled od Montpellier. Jelikož jsme neletěli, ale vydali se osmimístnou dodávkou, čekala nás zhruba patnáctihodinová cesta. Naštěstí bylo putování tam i zpátky přerušeno delší přestávkou u Saint-Étienne, kde má rodinu Franck Ferlay, člen klubu Carreau Brno. Díky jeho francouzské pohostinnosti jsme dorazili do cíle poměrně čerství, ale i tak byla únava znát.

Podívali jsme se na areál, zaregistrovali jsme se na odpolední turnaj jednotlivců a pozdravili se s některými hráčkami a především s Francoisem Galvézem a prezidentem místního klubu. Poté jsme se jeli ubytovat a zase rychle vrátit zpět, abychom nezmeškali začátek turnaje.

Tři hráčky ve vyřazovacích bojích turnaje jednotlivců

Turnaje jednotlivců se účastnilo přes sto dvacet hráček a nastoupily do něj všechny ženy naší výpravy, tedy Hana Šrubařová, Romana Vokrouhlíková, Lucie Venclová, Alice Hančová a také Šárka Režová. Na některých hráčkách byla stále patrná velká únava. „Nemám ani sílu bavit se,“ odpověděla Romana na dotaz, proč je taková tichá.

Únava z nedávné cesty do Švédska na EuroCup se u ní a u Hany hodně projevovala. Právě vysílení byl hlavní důvod, proč se Romaně ze základní skupiny na dvě prohry nepodařilo postoupit. Úspěšná nebyla ani Alice, která neprošla přes baráž. Do vyřazovacích kol se naopak podařilo postoupit ostatním, ale tam jejich cesta turnajem skončila. Hana nestačila na Švýcarku, která si udělala v úvodu utkání velký náskok, a Lucie nedokázala dotáhnout do konce dobře rozehraný zápas s Francouzkou, která jako by z oka vypadla Janě Krpcové. Šárka ve stejném kole narazila na francouzskou reprezentantku  Marie Christine Virebayre a i přes poměrně vyrovnanou hru nakonec podlehla 8:13.

Naše výprava si tak aspoň mohla vychutnat exhibiční utkání mezi francouzskou a thajskou ženskou reprezentací, které vyhrála Francie. Poté jsme již byli pozvaní do stanu, kde proběhlo slavnostní přivítání všech zahraničních výprav a byly předány dary pořadatelům. České pivo slavilo jako vždy velký úspěch. Na to se otevřely švédské stoly s různými delikatesami a probíhala dobrá zábava.

V turnaji trojic před branami šestnáctky

V sobotu byl zahájen hlavní turnaj festivalu, a to turnaj tripletů, kterého se zúčastnilo sto týmů. Turnaj byl velice kvalitní, neboť všechny hráčky dohromady získaly 56 titulů mistryň Francie, 23 titulů mistryň Evropy a 24 titulů mistryň světa. Hlavní český tým reprezentovaly Hana Šrubařová, Lucie Venclová a Romana Vokrouhlíková, které postoupily z baráže do KO64. V té deklasovaly před plnými tribunami vysokým rozdílem nám neznámý francouzský tým a postoupily do KO32, kde dobře rozehrály zápas s dalším francouzským tripletem. V jednu chvíli daly dokonce čtyři carreau a Romana měla na ruce střelu za pět bodů. Bohužel těsně minula a soupeřky vstaly z mrtvých. Zpřesnily hru a nakonec se radovaly z vítězství.  České reprezentantky nicméně předvedly dobrý výkon na plasu i na střele a ofenzivní pétanque se divákům musel líbit.

Alice Hančová si zahrála s dvěma Švýcarkami a společně postoupily do KO64, kde měly na lopatě italské reprezentantky, ale po dvou zcela nepovedených náhozích se jim nepodařilo postoupit dále. Šárka Režová si zahrála s německou reprezentantkou a postarší Francouzskou, ale na postup ze skupiny nedosáhla.

Velkým překvapením bylo, že vypadly i oba francouzské týmy složené z hráček širšího reprezentačního týmu. Naopak velice příjemným dojmem působila již zmíněná reprezentantka Marie Christine Virebayre, která hrála s dvěma výbornými juniorskými střelkyněmi a dotáhla to až na semifinále. Vítězství si nenechaly ujít Thajky, které byly jako jediné z celého pole profesionálními hráčkami pétanque.

Turnaj dvojic se Češkám nevydařil

V neděli si hráčky zahrály ještě turnaj dvojic, kterého se zúčastnilo sto devatenáct týmů, ale ani jeden dublet nedokázal postoupit ze skupiny. Na holkách již byla patrná velká únava a Romana s Hanou tak odpoledne zamířily na písečnou pláž k moři, zatímco Lucie s Alicí se zúčastnily ještě béčkového turnaje. „Jsme zde od toho, abychom hrály pétanque, tak hrát budeme,“ řekla Lucie a vrchlabská dvojice vyhrála první zápas. Poté ale druhé utkání prohrála a definitivně skončila. Turnaj dvojic nakonec vyhrály Španělky v čele se zkušenou hráčkou a reprezentantkou Iňés Rosario.

Turnaj jak z jiného světa

Třídenní festival v Palavas je podnikem, který v Česku a ve Střední Evropě všeobecně nemá vůbec obdoby. Každého turnaje se zde účastní přes sto týmů a hráčky jsou na velice vysoké úrovni. V každém zápase se velmi přesně střílelo a to i přes velice obtížný a tvrdý terén, na který si naše holky musely zpočátku hodně zvykat. „Takový terén u nás chybí, mnoho hráčů by si s ním neporadila, spousta koulí by byla v autu,“ zhodnotila povrch Lucie.

Turnaj plynul velice pomalu a bylo až s podivem, jak je možné, že se dohrál i přes pozdní začátek, dvouhodinovou pauzu na oběd a čekáním na uvolněná místa na centrálním boulodromu. Odpovědí je kvalitní zázemí s perfektním osvětlením a teplé podnebí, které umožňuje sehrál kvalitní a ničím neovlivněné finále i těsně před půlnocí. „Popravdě, co se týče systému si nedovedu představit, jak by se praktikoval u nás. Určitě by se nikomu nelíbilo, že narazil na toho či onoho hráče tak brzy. Tam, tam to nikdo neřešil, hráčka dostala soupeřku a beze slova šla hrát. To u nás by bylo řečí jak je to nespravedlivé,“ vyjádřila se Lucie k systému, kde týmy nebyly nasazované, ale losovány zcela náhodně do základních skupin i do vyřazovacích soubojů.

Turnaj si celá výprava více než užila a hráčky opět načerpaly cenné zkušenosti. „Koncentrace musela být po celý zápas, jakákoliv chyba byla hned potrestána. To u nás v Česku se chyb dělá během jednoho zápasu hodně. Úroveň všech hráček je vysoká, ať je to sedmnáctiletá slečna nebo sedmdesátiletá paní,“ zhodnotila kvalitu turnaje Lucie. Jedinou vadou na kráse turnaje snad byl jeden z obědů v podobě mořských plodů, který valná většina snědla jen se zavřenýma očima nebo jej nesnědla vůbec. Zde byl však problém spíše na naší straně, neboť reprezentace z přímořských oblastní neměly z mořských šneků žádný respekt a vysávaly jednu ulitu za druhou.