Na minulém evropském mistrovství v kategorii nad 55 let si čeští reprezentanti vybojovali dobré renomé po zisku páté příčky. Letos mířili za polární kruh s ambicemi zopakovat povedené vystoupení, ale cestu za úspěchem jim zkomplikoval více než těžký los. Čeští veteráni se tak pro tento rok museli spokojit se třetím místem v Poháru národů, což je ovšem také velice solidní umístění.

Letošní mistrovství se hrálo až za polárním kruhem ve švédském městě Luleå. V myslích mnohých se ihned vynoří závěje sněhu a rampouchy kam oko jen dohlédne, a proto možná většinu lidí zarazí, že se hrálo na venkovních hřištích. „Pokud se oba týmy dohodly, tak mohly svá utkání odehrát v přilehlé kryté hale, ale častokrát nebylo této nabídky využito, protože během mrazivého počasí se národy ze severnějších koutů Evropy snažily využít zimy proti teplomilným hráčům z jihu. Většinou ale beztak neúspěšně,“ říká Jiří Koreš.

Hrát venku rozhodně nebyl problém, co se v záležitosti denního světla týče. Slunce zde totiž během polárního léta téměř nezapadá, a když už zapadne, tak stejně zůstane světlo. Díky tomu se bez světelného osvětlení mohl bez problémů hrát pětikolový švýcar, po kterém první čtyřka postupovala do čtvrtfinále automaticky a týmy na pátém až dvanáctém místě si o zbylá místa zahrály vyřazovací souboj.

Naši veteráni ve složení Alena Korešová, Iva Valenzová, Jiří Koreš starší a Pavel Valenz odstartovali šampionát velice dobře. V prvním zápase si z pozice nasazeného týmu lehce poradili s Jersey a druhou výhru přidali také nad Slovinci, ačkoli se nejednalo o jednoduchý zápas. Hru navíc komplikoval velice těžký a nevypočitatelný terén. „Šlo o udusané velké a ostré kameny, které měnily své vlastnosti při každém dalším dopadu koule. Hrozně záleželo na tom, zda zrovna dopadnete na ostrou hranu kamene, nebo na část placatou,“ přibližuje Jiří Koreš.

Od třetího kola se ovšem přestalo dařit předem během losu. Dalším soupeřem se pro Čechy totiž stali Monačani, kteří celý šampionát nakonec vyhráli. Jiří, Pavel a Iva nakonec prohráli, ale ze hry neměli špatný pocit a uvědomovali si, že by byly k poražení, kdy zahráli o něco lépe. Horší to už bylo v dalším zápase, kdy naším barvám poslal los Španěly, kteří byli bez velkých diskuzích nad české síly. Zápas byl navíc snímán kamerami a s anglickým komentářem byl dostupný na internetu. I v posledním kole měli naši smůlu, když narazili na další výborný tým, tentokrát z Finska. I tentokrát nedokázali zvítězit a dvě výhry bohužel nestačily na umístění do dvanáctého místa.

Zklamání ovšem nahradila potěšující zpráva, že z důvodu předčasného odjezdu postupují Češi na úkor Maďarů a mohou bojovat s Dány o postup do čtvrtfinále. Jenže ani tento zápas naši nedokázali vyhrát a tak je čekali souboje v Poháru národů.

V prvním zápase této fáze šampionátu Češi nedali šanci ruskému výběhu a postoupili tak do semifinále. V cestě do finále jim stála Anglie, která ovšem předvedla dobrý výkon a do finále se nakonec probojovala právě ona. Na Česko zůstal bronz, o který se již dále nehrálo. Z vítězství se radovali Angličané, kteří porazili Nory.

Mistry Evropy se nakonec stali již zmínění Monačané, kteří si ve finále poradili s Dány poměrem 13:4. Na třetím místě skončilo Nizozemí a Německo. „Je vidět, že se model evropského šampionátu veteránů uchytil a že si jednotlivé asociace dávají mnohem více záležet na tom, koho pošlou, neboť kvalita šla neoddiskutovatelně nahoru. Mnoho týmů by hrálo vyrovnané partie i na běžných mistrovstvích, ačkoli netvrdím, že by zrovna vyhrály titul,“ vyjadřuje se k otázce kvality turnaje Pavel Valenz.

Celkové výsledky:

1.
Monako

2.
Dánsko

3.
Nizozemí
Německo

Foto zdroj: www.svenskaboule.se