Rubrika Názory

Několikrát jsem zvažoval, že komentáře pod články zruším, zakážu, smažu… Ale nakonec mi to vždy přišlo nedemokratické.

Každý má právo mít svůj názor a musí mít i právo ho říct. Je to svoboda slova, kterou bezmezně vyznávám. Je však každého volbou, JAK to řekne. Občas někdo plivne, někdo jako slizký had pouští fámy, jiný se snaží skrývat za anonymitu. Pro mě k smíchu! Elektronická stopa je nesmazatelná – píšete na můj server, já vím, kdo je kdo. Akorát občas nechápu proč, ale i to je otázka volby.

Čtěte více

Právě v těchto dnech probíhají horečná jednání o rozdělování peněz mezi neolympijské sporty. Peníze, které Český olympijský výbor získává formou darů od loterijních společností, bude poskytovat jako účelovou dotaci. Podíváme-li se podrobně do Pravidel pro čerpání těchto finančních příspěvků, najdeme v 5. kapitole na konci všeříkající odstavec: „Příjemce je povinen spotřebovat příspěvek pro potřeby tělovýchovné a sportovní činnosti dětí a mládeže do dovršení juniorského věku v dané sportovní disciplíně.“

Ohlédneme-li se k nedávnému MČR juniorů, zjistíme, že startovalo 14 registrovaných hráčů, což v porovnání s předchozími lety znamená další pokles, jedná se s výjimkou naprostých začátků našeho sportu o absolutně nejnižší počet hráčů.

Čtěte více

Již za několik dnů budeme slavit vánoční svátky, dovolte mi, abych vás v tento čas oslovil a alespoň na malou chvíli se pokusil přenést vás přes všechen ten shon, který souvisí s jejich přípravami, až do té kouzelné chvíle, kdy je již vše hotovo a my si můžeme v klidu vychutnat tu pravou vánoční pohodu.

Asi žádný z nás není dost starý na to, aby se mu před Vánocemi nevrátil aspoň kousek dětství. Během dnů a pak i hodin před Štědrým dnem narůstá napětí, čím nás Ježíšek letos obdaří a jakou radost budou mít naši nejbližší z našich dárků. Většinou nečekáme velké dary, potěší nás maličkosti a takové dárky, o kterých víme, že byly vybírány s láskou a péčí, hlavně ty, které jsme vůbec nečekali. Právě tyto dárky patří mezi nejmilejší, jsou totiž dokladem toho, že na nás někdo myslel s láskou a přátelstvím.

Při mihotání plamínků svíček, miskách vánočního cukroví a nazdobeném stromečku se pak sejdeme s našimi rodinami či přáteli, někteří zazpíváme koledy, popovídáme si o radostech i strastech a při této příležitosti jistě vzpomeneme i na ty, kteří s námi již ke stromečku zasednout nemohou. Právě tento kruh rodin a přátel pak přivolá toho pravého ducha Vánoc, který nás obdaří neskonalým štěstím. Na tyto chvíle se již nyní jistě velmi těšíme.

Přeji vám všem, abyste si je opravdu užili.

Rovněž vám přeji, abyste všichni úspěšně vykročili do nového roku 2014 a v plném zdraví mírou vrchovatou užívali osobních, pracovních i sportovních úspěchů v celém jeho průběhu.

Petr Stoklásek

Známe to všichni, dovolat se rozhodčího je občas problém. A když už přijde, je nerudný, neochotný a má polámaný metr…

Přeháním? Ještě pořád mám v paměti doby, kdy vyhlášení rozhodčího bylo ranním překvapením. Pořadatel na nástupu možná měl domluveného hlavního, ale pomocní? to přehlédl publikum a ukázal: „Franta a… Pepa!“ Franta se sice ozval „Ale já nemám metr?“ jenže mu to nebylo nic platné… „Však ty si poradíš.“ Přesto tito (řekněme) neproškolení rozhodčí bývali ochotnější, než ti licencovaní.

Nemluvím konkrétně, nemyslím to generálně a nechci se nikoho dotknout. (Sám vím, že existují i ochotní a erudovaní rozhodčí.) Nechci se dotknout ani komise rozhodčích, které si veskrze vážím. Ale jaksi všeobecně mám pocit, že když se na turnaji ozve: „Rozhodčí!!!“ neohlédne se ani ten ani ten delegovaný, který hraje na vedlejším hřišti, přestože ráno na nástupu zvedl ruku nebo klobouk, aby všichni viděli, kdo to je.

Nechci zacházet do detailu v tom smyslu, kdy volat rozhodčího a kdy ne. Nechci bádat nad měřidly a ostrostí zraku rozhodčího. Jde mi jen o jejich ochotu, která se, želbohu, sezónu od sezóny (možná jen pro mě) snižuje.

Dovolím si to tady zcela ryze soukromě tvrdit hlavně proto, že letošní sezóna je téměř u konce a já sám už jen na jediném turnaji budu potřebovat službu toho pána, na kterého se ve vypjatých okamžicích volá: „Rozhodčííí!“

A věřím, že přijde rád. Že se bude usmívat a že bude spravedlivý. A že tomu tak bude i v dalších letech… Protože rozhodovat o bytí a nebytí, rozhodovat o pravdě, či o tom, kdo je blíž, musí být nadmíru zodpovědné a povznášející. A tuto funkci se musí vykonávat s nadšením, porozuměním a ochotou. Protože rozhodčí není šlechtický titul, je to služba.