Rozčarování. To cítila většina z dvaceti šesti trojic, která se sjela na tradiční Top klip, poslední ze série letošních litovelských turnajů. Zcela nevhodně zvolený systém, zmatky s limitem, poněkud zvláštní přidělování hřišť i cen, to byly atributy regionálu, kterému moc nepomohlo ani chladné listopadové počasí. Vítězi se stala dlouhodobá polská reprezentace, která si ve finále poradila s krumsínským týmem navlečeným do beranic.  

Skupiny na dvě prohry nebyl dobrý tah

Několik hráčů z Česka, Slovenska a Polska ještě nezabalilo letošní sezónu a vydalo se do Litovle sehrát posledních pár zápasů tohoto roku. Jenže nejeden tým nakonec spíše postával u postranní lajny a čekal, až se dohrají nekonečné baráže. Pořadatelé totiž neprokázali příliš citu při vybírání vhodného systému a rozhodli se pro skupiny na dvě prohry.

Už při zahájení, kdy padla tato informace, se zvedla vlna nevole, protože někteří si hned spočítali, že při počtu 26 trojic je to dost nepraktický systém a plno týmů bude zbytečně stát. Nejvíce bity na tom byly první dva nasazené týmy, pro které čtvrtfinálové utkání představovalo teprve druhý zápas dne. Neboť totiž bylo sedm základních skupin, měly tyto týmy nejen kontumační výhru v prvním zápase, ale volno měly i v pavouku šestnáctky.

„Skupiny na dvě prohry jsou nejspravedlivější a nikdo se nemůže s nikým dohodnout na postupu,“ obhajoval své rozhodnutí Mira Neoral, jehož argument by byl na postupovém mistrovství České republiky jistě nenapadnutelný. Nedošlo mu ale, že na listopadovém regionále, kde nejde o žádné tituly, si chtějí lidé především zahrát. „Nechápu, jak je možné, že ti stejní pořadatelé udělají pár týdnů zpátky super turnaj, na který všichni rádi jezdí, a pak najednou všechno změní. Nevidím důvod,“ přemítal Tomáš Michálek, jehož názor sdílela většina českých i polských hráčů.

Kdo zastaví Poláky?

Nicméně systém byl takto zvolen, a tak se podle něj taky (ne)hrálo. Ze skupin se podařilo postoupit všem hlavním favoritům, takže vyřazovací boje slibovaly zajímavá utkání. V šestnáctce sehrála nejnapínavější a vinou neslyšně vyhlášeného konce limitu i nejdelší zápas polská reprezentace, která vydřela těsné vítězství nad Luckou Adlerovou, Edou Štarkbauerem a Tomášem Michálkem. „Utekl nám začátek, ale pak jsme je dotáhli a už jsme je měli na lopatě, jenže jsem nefrefil tu nejdůležitější kouli,“ vysvětluje příčinu prohry Tomáš.

Také trojice Kutý-Valík-Martin Jakeš měla v dalším kole blízko k polskému skalpu, ale ani té se konec zápasu nepovedl. V souběžně hraném rodinovražedném zápase se snažil tým Romči Vokrouhlíkové, Pavla Hodbodě a Honzy Michálka dotáhnout triplet vedený jeho otcem, ale když byl zhruba po dvaceti minutách hry odpískán konec hodinového limitu, zdálo se být jejich snažení ztracené. „Hrajeme teprve druhý zápas dne a ještě nám ho po pár minutách utnou,“ honilo se v tu chvíli v hlavách brněnských hráčů. Když se však ozvala i Iveta Hájková, že to mají 4:3 a že tedy rozhodně ještě nehrají hodinu, byl limit o půl hodiny posunut.

V prvním semifinále si Śliżovi hravě poradili s trojicí Ivoš Michálek-Jarka Kalábová-Pepa Popelka a krumsínský beranicový tým včele s Martinem Pírkem porazil manžele Burešovy, kterým střílel Honza Charvát. Finále se hrálo již za umělého osvětlení, kterému dodal na intenzitě nedávno vztyčený druhý sloup se světly. Bohužel finálový kurt byl situován do míst, kam záře z těchto světlometů dopadala jen sporadicky, zatímco dohrávky o všemožná umístění se dohrávaly ve světle skoro všedního dne.

I to byl možná důvod, proč se Polákům najednou příliš nedařilo. „Upřímně, už to mohlo být asi tak 12:4, ale Jendro ani Andrzej už netrefili čtyřikrát po sobě. Máme zatím štěstí,“ sděloval Martin a sotva domluvil, vystřihl polský střelec čisté carreau. Od té chvíle už se vývoj zápasu zlomil a pro krumsínský tým zůstalo tak jako loni jen druhé místo. Bronzové příčky vybojoval Ivoš Michálek s Jarkou Kalábovou a Pepou Popelkou.

Ani předávání cen se nevyhnuly jisté rozpaky, kdy v očích některých dostávaly níže umístěné týmy praktičtější ceny typu kastlu piv a těstovin než ty výše umístěné, které se mohly radovat například z rybářských kalhot velikosti snad XXXL. Ale to už je možná jen otázka názoru a individuálních priorit. Sympatické bylo prize money pro semifinalisty a také chutný oběd, který tentokrát představovalo kuře s houbami, játry a těstovinami.

Výsledky:

1.
Andrzej Śliż (Polsko)
Jedrzej Śliż (Polsko)
Szymon Kubiesa (Polsko)

2.
Martin Pírek (HRODE Krumsín)
František Kaplánek (HRODE Krumsín)
Michal Soldán (HRODE Krumsín)

3.
Jarmila Kalábová (Slope Brno)
Josef Popelka (Klip Litovel)
Ivo Michálek (Carreau Brno)

Fotogalerie:

Foto: Pavel Král