(AKTUALIZOVÁNO) Alice Hančová, Jindřich Kauca a Petr Fuksa jsou staronovými mistry trojic. Po roce, jako 15. nasazení, obhájili své mistrovské pozice. Cestu k vítězství jim nezatarasilo tropické horko, průtrž mračen, krupobití ani půlnoční tma.

Změny propozic na poslední chvíli připomněly hráčům republikového mistrovství v Praze – Troji, že by trojice měly mít jednotné oblečení. A na nástupu pak pořadatelé vyhlásili i jistou toleranci (vzhledem k avizovanému horku) k odhaleným ramenům a kolenům.

A horko bylo. Asi na 90 meteorologických stanicích po celém Česku padly teplotní rekordy. Zkrátka to byl letos nejrozpálenější den. Hráči, kteří si donesli deštník, protože předpověď mluvila i o bouři, jej použili jako slunečník. Stín byla dopoledne nejdražší komodita. A hadice proměněná na sprchu nejednomu rozpálenému pétanquerovi dobře posloužila.

Hodiny a hodiny

Hracím systémem mistrovství pro 89 týmů byly skupiny na dvě výhry. (Pro někoho na dvě prohry.) Děravé skupiny pro nejvýše nasazené ale znamenaly peklo v podobě nekonečného čekání. Odehrát jeden zápas za devět hodin není zrovna to, po čem by se dalo toužit. Pokud si člověk nechtěl zároveň prohlédnout sochy Jiřího Příhody či pražskou kameninu v zámecké galerii. Jinou alternativou byla třeba plasérská soutěž, nebo dovednostní soutěže týmů z extraligy.

Kvůli zvolenému systému byl turnaj hodně rozplizlý. Navíc nesynchronní vývoj znamenal, že zatímco někde se ještě hrála baráž ve skupinách, na opačném konci trojského zámeckého parku se už hrálo KO64.  Stejně tak se zároveň se hrála utkání čtvrtfinále i teprve o postup do KO32. Hřiště byla roztrkaná po rozích a nikdo vlastně nevěděl, kdo míří za vítězstvím. Kdyby se čtvrtfinále soustředilo na jednom místě, mohli diváci sledovat zajímavé zápasy.

Jako švestky

A pak to přišlo. Meteo výstraha zahnala do kotců zvířata ve vedlejší zoo a na hráče spadlo pár kapek. Že by toto bylo všechno? Nebylo. Druhý deštík zrychleně přešel do stavu průtrže mračen, a když pomalu přestávala a Petr Mrázek žertem poznamenal „trochu vody,“ došlo i na krupobití. A pořádné. Ledové kuličky padaly z nebe mezi větvemi stromů a bubnovaly do hráčů, kteří si kryli hlavy. Někteří i zvednutými lavičkami. Přesto se pod stromy ozývala syknutí a bolestivé výkřiky. Těžko říci, jak dlouho to doopravdy trvalo, ale bylo to neuvěřitelně dlouhé, možná delší, než ty hodiny čekání ve vedru.
„Většinou jsou jako třešně, občas jako švestky,“ přirovnával pak led v trávníku Jaroslav Ševčík. A Jana Krpcová tvrdila, že jí František Kaplánek taškou nad hlavou zachránil život.

Ačkoliv to ještě před chvílí nevypadalo, vyčasilo se. Jinými slovy, přestalo pršet a teplota příliš neklesla. Turnaj mohl ve vlhku prádelny s přízemní mlhou pokračovat. Druhá bouře měla teprve přijít.

Dvě repre

Ve čtvrtfinále se potkaly reprezentace mužů a žen a čtveřice hráček zápas jasně ovládla. Michálci s Hodboděm a Konšelem do té doby zahráli jen čtyři zápasy a nedokázali se dostat do hry, navíc si Konšel pohnul se zády a Ivu Michálkovi nesedl oběd.

Koneckonců s obědem měli nakonec problém všichni. Ale z úplně jiného důvodu, museli na něj vystát frontu, která nezměnila polohu ani po desítkách minut. Rozmrzelost postihla i druhý proud čekající na čep. Ať už to bylo pivo či limo, jeden kelímek se plnil tak dlouho, že za tu dobu družice přeletí Indický oceán. Když to Michal Zdobinský ušmudlanému personálu vytknul, zpocený bufeťák na něj vyjel: „To jste vy, vás si pamatuji, vy jste tady prudil už před dvěma lety.“

Vášně cateringu ale vzaly za své právě bouřkou. Po ní byl klid. „Stánek s občerstvením byl stejný jako v roce 2014 a myslela jsem si, že ještě vychytají mouchy z předloňska. Osobně jsem se ujišťovala, že stánek má na sobotu dostatek lidí a že nebude problém s dostatečným přísunem chlazených nápojů, případně ledu. Bohužel to ale vypadalo celé jinak,“ omlouvala se za pořadatele Veronika Slobodová. Za led nemusela, toho bylo dost.

Bouře číslo 2

Průběh turnaje nabízel možnost zopakování loňského finále, nakonec do něj ale postoupil jen tým Jindřicha Kauci. Kdyby Miroslav Řehoř s Martinem Škopkem a Zdeňkem Šedivým uhráli o dva body více, mělo finále stejné složení jako loni. Trojice Řehoř-Škopek-Šedivý nakonec nestačila na ženskou reprezentaci, která podávala kvalitní výkony po celý den.

Semifinále se již hrála za umělého osvětlení, ale kvůli silné blížící se bouři musely být všechny zápasy přerušeny, světla vypnuta a uklizena. Jury turnaje řešila, co dál, pokud silný déšť a blesky neustanou. Nakonec se po pauze pokračovalo u vstupní brány, kde byly zabudované lampy. V půl jedné už se dalo znovu hrát i v tričku.

Vinou druhé bouřky se turnaj protáhl a skončil až po první hodině nedělního dne. To už na místě nebyl hlavní rozhodčí Martin Bartoš. „Ukončil svou činnost před zahájením finále a boje o třetí místo. Důvodem bylo, že měl v autě nezletilou hráčku, jejíž rodiče bombardovali telefonáty všechny možné Vrchlabáky, aby ji dovezl domů, protože druhý den ráno někam odjíždějí,“ uvedl delegát turnaje Jiří Koreš starší. Podle něj Bartošův odjezd nijak neovlivnil průběh turnaje, ani rozhodování jury.

Bartoš mistrovství zpětně komentoval jako organizačně nevydařené. „Také proto, že některé týmy nebo jednotlivci nedokázali respektovat pokyny pořadatele a odjížděli bez ohlášení. Po krupobití už nefungovalo ozvučení a osvětlení se muselo uklidit před druhou bouřkou, protože kabeláž byla nedostatečně zajištěná proti dešti,“ argumentoval Bartoš.

Neplánovaná obhajoba

Ve finále už byla ženská reprezentace unavená a nedokázala zopakovat výkony z předchozích zápasů, a tak bez větších dramat dokázal tým Hančová-Kauca-Fuksa obhájit titul. Celý turnaj, všech sedm zápasů, odehráli bez jediné porážky a většího zaváhání. Až na drobné výjimky hráli útočný pétanque.

Vítězka Alice Hančová označila mistrovství trojic za nezapomenutelný sportovní zážitek v nádherném prostředí. „Nejtěžší byl pro mě zápas ve dvaatřicítce s týmem z Jablonce. Vrcholilo horko, blížila se bouřka a soupeř hrál moc dobře,“ uvedla Hančová.

Recept na vítězství odhalil Petr Fuksa. „Dokázali jsme se maximálně zkoncentrovat na náš nejdůležitější turnaj sezóny. Je zajímavé, že první tři zápasy jsme hráli docela vyrovnaně, ale pak se objevily fanynky z Prahy 1 a najednou body na naší straně skákaly nějak rychleji,“ popsal Fuksa. Přiznal ale, že když Daniel Bílek na začátku semifinále dával jedno carreau za druhým, museli se hodně snažit. Právě Vrchlabané pak zvládli lépe utkání o bronz.

Podle Jindřicha Kauci je obhajoba vždy těžší, než mistrovský titul vyhrát poprvé. „Naším cílem určitě nebylo titul obhájit, ale pokusit se o to, abychom si hru užili stejně jako loni. Startovní listina do role favoritů řadila jiné týmy než ten náš. Snažili jsme se hrou bavit, ale zároveň se koncentrovat na každou kouli. Mně osobně pomáhala zkušenost Alice a asi pomohla i k tomu, že jsem všichni podali životní výkon,“ komentoval vítězství Kauca. První záchvěv trémy se u něj mihnul až v semifinále, kdy mu došlo, že by mohl skončit čtvrtý. To se nakonec stalo trojici z pražského Frapeca.

Text: Jan Michálek, Pavel Konečný
Foto: Veronika Slobodová, Pavel Konečný

Výsledky:

1.
Alice Hančová  (1. KPK Vrchlabí)
Jindřich Kauca (PC Kolová)
Petr Fuksa (UBU Únětice)

2.
Hana Šrubařová (Carreau Brno)
Lucie Venclová  (1. KPK Vrchlabí)
Sylva Mrázková (PC Kolová)
Romana Hodboďová (POP Praha)

3.
Daniel Bílek (1. KPK Vrchlabí)
Pavel Mašek  (1. KPK Vrchlabí)
Vladimír Brázda  (1. KPK Vrchlabí)