Slovenské Centrope vyhráli Slovinci se Španělem Soriem
Slovinci Kaja Jamnik a Jože Skrbinek s bravurním Španělem Oscarem Soriem platili za horkého kandidáta na výhru slovenského Centrope Cupu, které se podruhé konalo na Kaskádách u Galanty. O svém vítězství rozhodli až v jednu hodinu ráno po více než dvouhodinovém finále proti Veronice Slobodové, Jiřímu Greplovi a Janu Michálkovi. Třetí místo vybojovali hladce Poláci nad týmem Pavla Bureše.
Účast všech Centrope zemí
Slovenské Centrope se loni stěhovalo z Prezidentských zahrad v Bratislavě na Kaskády u Galanty a i přes nepříznivé počasí byly slyšet jen samé pozitivní reakce. I letos byl o tento turnaj tradiční velký zájem, přijelo přes devadesát týmů ze Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, Rakouska a Česka, které bylo zastoupeno hned dvaceti osmi triplety. Na hřištích byly k vidění ale i další národnosti, mimo jiné Rakouskem omletý Španěl Oscar Sorio, kterého si ti déle hrající pamatují z dřívějších Centrope. „Teď už tu tak často nehrávám, protože zase žiji v Barceloně,“ vysvětloval katalánský špílmachr, který v mezizápasových přestávkách prodával keramiku s pétanque motivy..
Zatímco pětikolového švýcara doprovázelo slunné počasí a vysoké teploty, s nástupem KO32 se spustil prudký déšť a chvíli se zdálo, že se bude opakoval loňský scénář, kdy se kvůli zaplaveným hřištím dlouho čekalo a dohrávalo se v improvizovaných podmínkách. Letos by přerušení turnaje bolelo o to víc, že první vyřazovací kolo se začínalo až po sedmé hodině večer. Bouřka naštěstí brzy odezněla a šestnáctka se již hrála za sucha.
Čtyři české týmy ve čtvrtfinále
V té mělo Česko hned poloviční zastoupení. Největšími favority byli loňští obhájci Hana Šrubařová s Petrem Juráněm a Franckem Ferlayem, ale ve formě hrající Poláci v čele s Tomaszem Lipczyńskim je do čtvrtfinále nepustili. Nejvíce se nakonec dařilo týmu Veroniky Slobodové, Jiřího Grepla a Jana Michálka, který hrál hned od prvního kola KO. V úvodním zápase totiž nečekaně podlehl týmu Pavly Beranové a příliš přesvědčivý nebyl ani v dalších dvou kolech. V pátém kole ale porazil v bratrovražedném zápase tým Tomáše Michálka a těšil se z vydřeného postupu. Los byl ovšem značně důvtipný, neboť bratry svedl opět hned proti sobě. I tentokrát byl úspěšnější ten starší a jeho tým si dále i přes neférové chování jednoho z diváků poradil s Martinou Snopovou, Michalem Stanem a Martinem Lampertem.
Ve čtvrtfinále je z Čechů doplnily týmy Jarmily Kalábové, Jany Krpcové, Jany Burešové, Simony Horáčkové a Etely Krchňákové, která je sice Slovenkou, ale hrála s Jaroslavem Ševčíkem a Kamilem Vajčovcem. Do semifinále se dostali už jen Burešovi a Slobodová-Grepl-Michálek. Zatímco Burešovi s Janem Charvátem nestačili na tým Oscara Soria, který hrál ve výtečné formě, druzí čeští zástupci si ve vyrovnaném zápase poradili s polským týmem Wojtkowska-Lipczyński-Kaczmarek a před půlnocí postoupili do finále.
Za svitu hvězd
Vyřazovací zápasy sledovala početná skupina diváků, převážně ze Slovinska. Pěknou pétanque kulisu podpořila i předváděná hra finalistů, kteří si vzájemně nic nedarovali a každý nához rozhodovala drobnost. Uběhla hodina hry a skóre bylo 2:2, tak vyrovnaný zápas byl. Chvíli na to se mohli Češi dostat do trháku čtyřkou, ale Jan Michálek poslední koulí doťukl soupeřův bod. Za stavu 8:7 pro Slovince přišel rozhodující moment, kdy Češi zaváhali a soupeř jim nadělil nemilosrdnou pětku za konec. „Upřímně řečeno, bylo to trochu vysvobození,“ mírnila smutek Veronika Slobodová, která už byla po celém dni vyčerpaná. Vždyť finále skončilo až kolem jedné hodiny ranní.
Český triplet nevydařený nához mrzel, ale s druhým místem byl spokojený. Vždyť ještě před samotným turnajem si mezi sebou sami s nadsázkou říkali, že buď budou úplně poslední, nebo celý turnaj vyhrají. Nakonec zvládli vlastně obě varianty – byli skoro poslední a skoro první. Ranní trestuhodný výkon po obědě vyměnili za skvělou formu a dokráčeli si pro netradiční malované poháry a láhve vína.
Třetí místo obsadili Poláci, kteří si velmi rychle poradili s týmem Burešů. Ti si tak museli na slavnostní vyhlášení počkat ještě dobré dvě a půl hodiny kvůli táhnoucímu se finále a také diskotéce, která na místě během vyřazovacích bojů propukla. „Jestli mi ještě někdy někdo bude říkat, že slovenské Centrope je nejlepší, tak…“ kroutil hlavou Pavel Bureš poté, co mu pořadatel přišel o půl druhé ráno sdělit, že vyhlášení proběhne za pět minut, až se dotančí.
Dvě tváře
Turnaj to byl specifický. Měl svá nesporná kouzla a plusy a zároveň úskalí. Záleželo, kdo přijížděl s jakými očekáváními a cíli. Pro ty, kteří turnaj brali především jako společensko-kulturní akci, při které se potkají s kamarády z ciziny, popijí víno a stráví příjemný den, to jistě nemělo chybu. Ráno byla připravena hojná a dobrá snídaně, oběd měl dva chody a celkové zázemí bylo nadstandardní. Hráči si měli kde sednout, kde se občerstvit a během hry měl započat i hudební koncert. Ze sportovního pohledu to už taková sláva nebyla. Časový harmonogram byl uzpůsoben právě společenské zábavě, a tak po každém kole následovala plánovaná třicetiminutová přestávka. Člověk pak sice nespěchal a stihl se pobavit s jinými hráči, ale na druhou stranu turnaj skončil ve dvě ráno i přesto, že až do semifinále se hrálo s padesátiminutovým časovým limitem s jedním náhozem.
V rozhodujících zápasech nebyl k sehnání rozhodčí a pořadatelé po skončení finále tancovali, zatímco někteří hráči netrpělivě čekali na vyhlášení, jelikož je ještě čekala cesta domů. Poháry byly sice originální, ale láhev vína za vítězství na turnaji takového formátu není mnoho. Jinými slovy, sportovní stránka byla lehce potlačena a turnaj měl spíše podobu pétanque festivalů. Nemusí to být špatně, ale otázkou je, zda je to myšlenka Centrope Cupu.
Výsledky:
1.
Kaja Jamniková (Slovinsko)
Jože Skrbinek (Slovinsko)
Oscar Sorio (Španělsko)
2.
Veronika Slobodová (POP Praha)
Jiří Grepl (SKP Hranice VI – Valšovice)
Jan Michálek (Carreau Brno)
3.
Marta Wojtkowska (Polsko)
Tomasz Lipczyński (Polsko)
Kaczmarek Rafał (Polsko)
Foto: Jozef Chalupčík, Jan Michálek