Jako představitel klubů TJ Agro a PC Egrensis, které v Chebu již 12 let pořádají regionální turnaje, turnaje prestige i MČR a účastník dlouhé řady turnajů, které pořádají jiné kluby, dobře vím, co pořadatelství obnáší. Proto občas hledím s údivem na neúnavné kritiky pořadatelství a úrovně turnajů z řad lidí, kteří nikdy turnaj neorganizovali a organizovat nebudou.

Vím, že je mnoho míst, kde podmínky pro úspěšné uspořádání turnaje zkrátka nejsou a přesto kluby působí na naší scéně velmi úspěšně a že je i mnoho míst, kde kluby neúnavnou činností nadšenců možnost uspořádat turnaj doslova vydupali ze země. Bohužel znám i místa, kde v průběhu krátkého času podmínky pro pořádání turnaje zanikly (bohužel, čtyři takováto místa jsou v našem regionu Loket, Karlovy Vary, Plzeň a Mezirolí, což je pro místní, regionální kluby i hráče okolních regionů obrovská a zřejmě definitivní ztráta).

Hýčkejme pořadatele 

Podmínky pro pořádání turnajů bývají závislé na místních podmínkách a vztazích a zejména na ochotě a odhodlání několika zodpovědných lidí! Jen některé kluby mají svůj vlastní areál a o podmínkách a termínech turnajů rozhodují samy. Většina z nás pořadatelů je ale odkázána na vůli majitele pozemku, na němž se má turnaj konat, majitele občerstvovacího a hygienického zařízení, podpoře obce nebo města. Někdy stačí velmi málo a tradiční turnaj z našeho kalendáře zmizí.

V dnešní době a podmínkách (ceny pronájmu pozemků) je daleko těžší založit nebo obnovit tradici turnaje, než před několika lety. Proto jsem si dovolil na nejvyšším fóru ČAPEK apelovat: Podporujme, hýčkejme si pořadatele turnajů a hlavně, važme si jich, pomáhejme jim a neztěžujme jim jejich práci. Nevnášejme do pořádání turnajů další komplikace, další podmínky propozic a byrokracii. V klidu se v případě termínové kolize dohodněme s konkurenčním klubem i STK, nepřetahujme si účastníky, tolerujme se, hledejme pozitivní řešení.

Komise pro mezinárodní vztahy 

Mezinárodní vztahy v našem sportu se již řadu let úspěšně rozvíjejí, postrádám však jejich koncepci. Mezinárodní vztahy mezi hráči různých zemí, zejména EU, nelze přece omezit pouze na reprezentaci, na naši účast na mistrovstvích Evropy a světa, turnaje Centrope, občasné zasílání dvou nebo trojjazyčných pozvánek na turnaje ČAPEK, nebo návštěvu turnajů v zahraničí, která je často dána pouze osobními kontakty a vztahy mezi hráči.

Potřebujeme společně organizované akce – turnaje, dlouhodobé soutěže a z nich vyplývající výměnu zkušeností a to zejména na regionální a klubové úrovni. Letos chceme společně s bavorským FT Hof uspořádat mezinárodní turnaj poblíž hranic mezi ČR a SRN. Po zkušenostech s účastí německých hráčů u nás a českých hráčů na německých turnajích, zamýšlí oba pořádající oddíly zařadit akci mezi bodované turnaje v obou zemích. Tím odpadne starost zabývat se alespoň na tomto jediném turnaji způsobem ohodnocení hráčů na obou národních žebříčcích. V těchto souvislostech žádám vedení ČAPEK o zvážení možnosti vzniku Komise pro mezinárodní vztahy. Myslím, že vhodně sestavená komise pro mezinárodní vztahy nalezne daleko víc motivů a nápadů pro rozvíjení své činnosti než kolik jsem nyní uvedl jako prezident spolku, který úspěšně a s chutí skoro 13 let působí v česko-německém pohraničí.

Nekomplikujme si život 

Jsem ve věku, kdy ode mne okolí čeká nudné a otravné moralizování. Nuže, tady je. V pétanque kruzích se pohybuji již třináctý rok. Založil jsem dva oddíly, z toho ten současný česko-německý, zažil jsem i nepříjemné konflikty a rozchody. Leccos se mi povedlo, udělal jsem ovšem i spoustu chyb. Mohu říci, že jsem dostatečně poučen. Na našich společných akcích jsem vždy oceňoval přátelskou a atmosféru plnou slušnosti a tolerance mezi lidmi žijícími desítky a stovky kilometrů od sebe a to i v jiných státech, které spojuje naše krásná hra.

Poslední dobou jsem však zaznamenal i jevy, které do příjemného rámce pétanque nepatří. Přezíravost některých hráčů vůči slabším soupeřům, nevhodné poznámky na adresu začátečníků, neochota trpělivě vysvětlovat novým adeptům hry pravidla, hádky o prkotiny na hřišti i na internetu, nebo jen prosté „machrování“.

Při této příležitosti mi dovolte upozornit některé, zejména mladé hráče: v civilizovaném světě se lidi zdraví podle pravidla, že muž zdraví ženu, mladší pozdraví staršího a že na těchto pravidlech nemění nic ani aktuální pořadí na žebříčku ČAPEK!

Předpokládám, že všichni máme na srdci rozvoj naší krásné hry a její rozšiřování mezi stále větší počet lidí. Rádi mezi sebou vítáme nové hráče, snažíme se upoutat děti a mládež. Pro rozkvět pétanque je to tím hlavním, co potřebujeme. Proto vás žádám všechny – učiňme pro naplnění našich cílů vše, co můžeme. Nekomplikujme si náš sportovní život nevraživostí, přezíravostí, hádkami a byrokracií! Snažme se dělat vše jinak, než se u nás dělá politika – třeba i předvolební boj. Přeji všem dobrou hru.