Na konci září se v Turecku konalo Mistrovství Evropy žen, kterého se účastnila tradičně i česká výprava. Za posledních několik let to bylo již páté mistrovství na turecké půdě, kde má pétanque velkou podporu ze strany státu a ministerstva sportu, z toho čtyři turnaje pro ženy. A tak po Ankaře, Samsunu a Kemeru vítalo účastníky téměř miliónové přístavní město Mersin, ležící na pobřeží Středozemního moře a vzdáleného vzdušnou čarou zhruba 200 kilometrů od hranic se Sýrií.

Vzhledem k napjaté situaci v tomto regionu se celé mistrovství trochu neslo v opatrné atmosféře, což bylo patrné třeba i na závěrečném banketu, který byl oproti předchozím létům krátký a strohý. Pořadatelé neponechali nic náhodě. Téměř všichni účastníci byli ubytování v luxusním hotelu, který dodával nejen potřebný komfort, ale i pocit bezpečí.

Šampionát se odehrával v nově postaveném areálu, vzdáleném od hotelu asi 20 minut jízdy autobusem. Pořadatelé převáželi účastníky z hotelu k hale a zpět v autobusech, večer vždy s policejním doprovodem. A v hale po celou dobu bylo na třicet dobře vyzbrojených policistů. Přeci jen bylo cítit, že vyhrocená situace v blízké Sýrii je smutnou realitou.

Lehký, ale zrádný povrch

Česká výprava byla šestičlenná. Tři hráčky, trenér, delegát a jeden člen doprovodu. Na poslední chvíli se omluvila Alice Hančová, a tak do bojů zasáhlo letos trio hráček Romana Hodboďová (hrající pod dívčím jménem Vokrouhlíková), Hana Šrubařová a Lucie Venclová.

Ve víceúčelové hale pořadatelé vytvořili navážkou povrch, který byl místy tvrdý, místy měkký díky většímu nahrnutí podkladového materiálu. Proto bylo potřebné důsledně zkoumat done. Občas jsme byli ale svědky situace, kdy se koule doslova odrazila a odskočila od podkladového betonu jako na trampolíně, nebo se takříkajíc utopila. Nicméně terén patřil k těm lehčím.

Původní záměr pořadatelů odehrát večer první kola střelby na přesnost byl pozměněn, a tak veškeré boje započaly až v pátek 26. září. Turnaj se odehrál kombinovaným systémem. Základní část se hrála švýcarem na pět kol s časovým limitem. Z ní vzešlo nejúspěšnějších 16 týmů. Postupující šestnáctka v hlavní soutěži se poté rozřadila do čtyř skupin a následovalo čtvrtfinále, které se hrálo již systémem KO. Nepostupující týmy se rozřadily do skupin v Poháru národů.

Dvě výhry, dvě prohry

Los prvního kola české výpravě určil za soupeřky dobře známé hráčky z Maďarska. Po opatrném začátku se projevila větší vyhranost, zkušenost a kvalita našeho týmu a soupeřky jsme přehráli jasně a s jistotou v poměru 13:2. Romana hrála první kouli, Hanka střed a Lucka byla na střele.

Ve druhém kole jsme se utkali s týmem Holandska. To jsme ještě netušili, že stejný tým potkáme vícekrát. Souboj byl o poznání těžší, než ten předchozí, ale naše holky soustředěnou hrou a výborným výkonem soupeřky přehrávaly. Ty se navíc potýkaly s nepřesností a notnou dávkou nervozity. Za stavu 11:5 v náš prospěch soupeř prostřídal, nová energie byla znát. Zápas se ke konci vyrovnal a hrál se dobrý pétanque. Ale přeci jen jsme zvládli nápor soupeře a zvítězili v poměru 13:5.

Ve třetím zápase na nás čekal soupeř z nejtěžších, tým Francie. Zápasy s Francií jsou vždy vypjaté, zejména po mentální stránce. Soupeřky jsou pro nás výzvou, dáváme do těchto soubojů vše a tyto zápasy patří k tomu nejlepšímu, co lze v pétanque prožít. V historii jsme s Francií sehráli řadu krásných a vyrovnaných zápasů, kde jsme byli doslova krůček od vítězství, ale vždy nám o pověstný kousek unikl závěr.

Do zápasu jsme vstoupili nebojácně s vědomím, že nemáme co ztratit. Děvčata hrála skvěle a byla soupeřkám víc než vyrovnaným soupeřem. Uprostřed zápasu jsme ale měli trochu smůly, soupeř nám odskočil, zklidnil se a hrál již svoji hru, která má vysokou kvalitu. Přesto jsme nesložili zbraně, prostřídali se na pozicích a pokusili se ještě zvrátit průběh zápasu, což nás stálo obrovské množství vypětí a soustředěnosti. Bodovali jsme, dotáhli se na dohled, ale v této situaci zahrála ikona ženského pétanque Angelika Papon neskutečně dobře. Její střela i s notnou dávkou potřebného štěstí nadělala v našich řadách škody a naopak uklidnila soupeře do té míry, že už dotáhly svůj boj do vítězného konce. Konečný výsledek 5:13 zdaleka nevypovídá o vyrovnaném a bojovném zápase z naší strany.

K večeru nás čekalo ještě poslední čtvrté kolo, to páté bylo na programu až druhý den brzy ráno. Los nám přihrál tým Německa, tedy dalšího tradičního soupeře. Zápas s Němkami byl docela jiný. Plný opatrnosti a nepřesností z obou stran. Na našich děvčatech byla znát únava. Přeci jen hra ve třech byla náročnější a vyžadovala po všech hráčkách soustavné plné soustředění bez možnosti oddychu, či taktického manévrování v podobě střídání. A tak jsme si museli vystačit s možnostmi střídání pozic v týmu. Nepříznivý vývoj utkání jsme zachytili, zlepšili hru a celkově absolutně vyrovnaný zápas zdramatizovali a sahali po vítězství, což se nepodařilo. Soupeřky byly ke konci přeci jen šťastnější a zdolaly nás 12:13.

Na nás bylo, abychom ze sebe setřásli únavu i pocity z nevydařeného závěru, naštěstí jsme před sebou měli celou noc na oddych a načerpání nových sil.

Na Monako!

Za stavu 2:2 na zápasy nás čekal v pátém kole tým Monaca. Souboj to byl na ostří nože, ale už jsme zase předváděli naši hru a na děvčatech bylo znát, že si odpočinula. České hráčky předváděly skvělý výkon na všech pozicích a Monačanky přestřílely, což uznal po zápase i jejich trenér. S vítězstvím v poměru 13:8 jsme se mohli těšit na los dalšího průběhu šampionátu a se zájmem sledovali, jak dopadnou další duely, které ovlivní podobu čtyřčlenných skupin.

Černý Petr v podobě 17. místa po základní části připadl právě na silný tým z Monaca, který si ale následně spravil chuť celkovým prvenstvím v Poháru národů.

Zase Holandsko, zase Francie

Ve skupině nás čekal opětovný boj s Holandskem. Druhou dvojici tvořila Francie s Portugalskem. Tedy nic lehkého. Známe z turnajů jak těžké je porazit v jednom turnaji dvakrát stejného soupeře, a tak jsme se do bojů s Holanďanky pustili opravdu koncentrovaně a skvěle. Holky brzy získaly náskok, který si po celý zápas dokázaly udržet a opravdu skvělou hrou dovedly zápas do vítězného konce v poměru 13:6. Dá se říci, že v této době hrály svůj nejlepší pétanque, založený na přesných hodech a útočné hře.

Dalším soupeřem byl opět tým Francie, který si poradil poměrně jasně s Portugalskem. Byl to jiný zápas, než ten první. Naše holky předváděly precizní výkon a krásně zachytily úvod utkání. Soupeř nastoupil s Angelikou na lavičce a dal prostor mladým hráčkám, jejichž kvalita je ale skvělá. Hra se přelévala a k vidění bylo plno skvěle zahraných koulí z obou stran, ale také chyb z obou stran. Bylo vidět, že v tomto zápase jde opravdu o hodně. Dlouho jsme vedli a předváděli skvělý výkon a přinutili soupeře střídat. Nejzkušenější hráčka přinesla na hřiště tentokrát spíš jistotu do vlastních řad, protože hra se jí nedařila. Nicméně soupeř nabral dech a začal náš náskok postupně stahovat. Drželi jsme se statečně až do stavu 8:8, kdy nám totálně nevyšlo několik koulí. Soupeř naši chybu tvrdě potrestal celkovou pětkou a tím celý zápas otočil ve svůj prospěch 8:13. Celkové vypětí a zklamání nás zasáhlo citelně, takže se odrazilo i v našem výkonu a projevu v opravě, kdy na nás čekal opět tým Holandska. Na potřetí už jim to vyšlo. Holanďanky vyhrály svůj souboj s Portugalskem doslova na krev poslední koulí, když před tím čelily vyřazení z turnaje. A tak nastala situace, kdy ony byly mentálně nahoře po výhře a my dole po prohře. Po těžkém souboji s Francií už nezbylo sil na zvrat a prohra 0:13 znamenala náš konec v turnaji.

Dvě zlaté pro Španělky

Další boje jsme sledovali už pouze v roli diváků. V řadě skvělých zápasů vyčníval souboj Španělek s Francouzkami a zejména finálový souboj Španělsko – Dánsko snesl ty nejpřísnější měřítka světového ženského pétanque. Španělky předvedly vynikající výkon a stejně tak Dánky. Finále bylo opravdu svátkem.

Součástí celého ME byla samozřejmě i soutěž ve střelbě na cíl. Česko reprezentovala Lucie Venclová, která nastřílela v základním kole 27 bodů. (Rozhodčí jí ale upřel jasné tři body, takže pro nás jakoby Lucka nastřílela 30 bodů.) Tento výkon stačil na postup do oprav, kde se Lucka prezentovala výkonem 24 bodů, což už na postup nestačilo.

Celkovou vítězkou se stala Španělka Yollanda Mattaranz, která ve finále porazila po napínavém souboji až posledním hodem francouzskou soupeřku Audrey Bandiera a získala tak na tomto šampionátu zlatý double. Největší bodový zápis se podařil v základním kole Belgičance Camille Max, která nastřílela 44 bodů. Lucka obsadila v opravkách desáté místo.

Ve střelbě bylo k vidění také mnoho hezkých výkonů, ale zklamáním pro nás byl výkon rozhodčího, který často rozhodoval na základě snad vlastního úsudku a nikoli na základě faktických situací, za což si vysloužil mimo jiné několikrát pískot obecenstva.

Pořadatelům se i přes složitou situaci v regionu podařilo připravit šampionát ve vysoké kvalitě a je potřeba jim za to vyseknout poklonu. Výkon českého týmu snese ty nejpřísnější měřítka ve třech zápasech a skvělá byla i bojovnost a zaujetí v obou zápasech s Francií.

Celkový výsledek v podobě osmifinále zní hůře, než samotné výkony na hřišti. Měli jsme trochu smůly na los. A dva zápasy s Francií nás stály hodně sil, zvlášť když celé mistrovství holky odehrály bez možnosti střídání. S jistou dávkou nadsázky by se dalo říci, že jsme si jeli zahrát s Francií a Holandskem. Skvělé okamžiky jsme střídali s těmi slabšími, ale rozhodně jsme se na šampionátu neztratili.