Millau 2014: vrchol už nad jezerem Gérardmer
Uprostřed francouzského kraje Aveyron na pomezí pohoří Massif Central a nedaleko Montpellier se v malebném městečku Millau uskutečnil 33. ročník Mondialu v pétanque. Tento festival hry v koule je samotnými hráči (a nejen francouzskými) považován za nejpříjemnější a vůbec nejlepší turnaj roku.
Hlavní soutěží je samozřejmě turnaj trojic, kterého se letos zúčastnilo rekordních 1233 týmů. Mondial však začíná turnajem jednotlivců, ve kterém startovalo téměř tři tisíce hráčů. Dále se ještě konají soutěže dvojic, trojic mix, dvojic a trojic žen, juniorů, kadetů (11-14 let) a minimés (7-10 let). Kromě těchto soutěží však organizátoři pořádají Mondialitos, což jsou doprovodné turnaje, kde si každý může ukojit touhu po vítězství po vyřazení z hlavního turnaje. Právě tyto B-turnaje přispívají k neopakovatelné atmosféře celého Mondialu, jelikož se v pěkně osvětleném parku hraje až dlouho do noci. Všechny turnaje se hrají systémem K. O. od začátku, přičemž po dvou vítězstvích se již vyplácí finanční odměna, jež se každým dalším kolem zdvojnásobuje.
Každý, kdo v pétanque něco znamená, se tohoto turnaje musí zúčastnit. V platanových alejích můžete narazit na Marca Foyota, Philippa Quintaise, Angelique Papon či Claudy Weibela. Na turnaji samozřejmě nechybí kompletní francouzská reprezentace v čele s Dylanem Rocherem ale ani například thajské mistryně světa a mnoho bývalých i budoucích mistrů světa. Je až neuvěřitelné, kolik mladých hráčů s nádherně vybroušeným stylem lze v Parku Vítězství potkat.
Předčasný sportovní vrchol
Oproti minulému ročníku se zúčastnili pouze tři čestí pétanqueři a to bratři Preussovi z POP Praha a Vláďa Brázda z 1. KPK Vrchlabí. Nicméně na hřištích byly poměrně silně zastoupeny jiné země okruhu Centrope, zejména Slovinsko v čele s nám dobře známým Draganem Antonijevičem. Slovensko reprezentoval triplet v sestavě Maťo Lampert, Dušan Lančarič a Martin „Cico“ Ševček. Kromě těchto gentlemanů se zúčastnila ještě Jana Lazarová, která hrála střídavě se Slovinci a Rakušany. Z tváří českému hráči známých můžeme ještě jmenovat Bastiana Wienricha a Oscara Soria.
Do 1400 km vzdáleného Millau jsme tentokrát raději jeli dva dny, abychom se nevyčerpali před turnaji a podali kvalitní výkony. Přespávali jsme ve francouzském pohoří Vogézy, kde jsme si udělali krásný výšlap na vrchol Merelle nad jezerem Gérardmer. Po zdolání vrcholu Vláďa prohlásil, že největší sportovní úspěch máme za sebou. Nikdo z nás netušil, jak velkou měl pravdu.
Na rozdíl od loňského roku se v jednotlivcích z prvního kola probojoval pouze Michal Preuss, který dokonce vedl i v další partii. To však bylo z českého i slovenského pohledu vše. Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti nám. Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem… ale kromě postupu dvojice Michal Preuss-Maťo Lampert v Mondialitos dvojic, kde v druhém kole dokázali porazit dvě milé stařenky se již herně příliš nedařilo.
Fenomén Rocher, naděje Tyson
Titul v jednotlivcích nakonec získal Joseph „Tyson“ Molinas, který se ve svých 15 letech stal historicky nejmladším vítězem Mondialu v Millau. Zajímavostí je, že tu před deseti lety vyhrál také jeho otec. Mnozí předpovídají, že tento junior časem zastíní i hvězdu Dylana Rochera. Ve své cestě za vítězstvím zdolal jak loňského a předloňského vítěze Romaina Fourniéra, tak například Philippa Quintase, který zatím drží rekord v počtu titulů z tohoto turnaje.
Ve čtvrtek večer proběhla i velmi kvalitní soutěž ve střelbě na přesnost, kde se utkalo 12 zvaných hráčů – 8 mužů a 4 ženy. Místní noviny očekávaly pikantní souboj mezi Dylanem Rocherem a Diegem Rizzim, mladou nastupující hvězdou z Itálie. Tato předpověď se ukázala jako velmi přesná, jelikož Diego ani jednou nenastřílel pod 50 bodů. V semifinále si poradil i Phillipem Suchaudem, který měl po třech ateliérech přes 40 bodů a útočil na světový rekord (69 bodů). Tato představa ho však paralyzovala natolik, že ve dvou posledních ateliérech v podstatě nic netrefil. Ital, který trefil všechny košony, tak dokonal famózní obrat.
Dylan vycítil, že zvítězit ve finále proti Diegovi bude velmi obtížné a zpřesnil střelbu hned od prvního okamžiku. Na prvním ateliéru dal 4 čisté carreau. Přesto se s ním Ital držel do poslední koule a podlehl poté, co Dylan trefil rozhodujícího košona na 9 metrů. Výsledné skóre ve finále bylo 58:55.
V ženské části střelby se v semifinále utkala vždy francouzská a thajská reprezentantka. Po famózním výkonu nastřílela Angelique Papon ve finále 55 bodů, čímž zastínila i velkou část mužských výkonů.
Kanár ke snídani
Dalším v řadě byl turnaj trojic. Po loňské účasti, kdy jsme ve stejném složení došli do třetího kola, jsme doufali opět v několik zajímavých zápasů. První kolo jsme měli hrát na hřišti ne nepodobném terénu v dolní části areálu ve Vojnově Městci. Na tomto povrchu se do jisté míry stírá rozdíl v umisťovacích schopnostech a tak jsme zvolili odpovídající taktiku. Strategie to byla dobrá, ale nedůsledně aplikovaná. Soupeř v zásadě nepřipustil diskuzi a stylově přesnou a čistou střelbou, jakož i suverénním plasem nám nadělil k snídani kanára. Z tohoto zklamání jsme se jen těžko zvedali a tak jsme i v doprovodném turnaji podlehli hratelnějšímu soupeři, který byl i natolik štědrý, že nám pár bodů sám daroval.
Samotný turnaj se pak vyvíjel v zásadě podle papírových předpokladů, takže se v prvním semifinále setkaly dva týmy francouzské reprezentace. Dylan Rocher, Phillipe Suchaud, Henri Lacroix si před našimi zraky po velmi dobrém zápase poradili s týmem ve složení Bruno Le Boursicaud, Michel Loy a skvěle střílející Damien Hureau. V druhém semifinále nestačil těsně velký Marco Foyot na tým Bruna Rochera, se kterým hráli Stéphane Robineau a Kevin Philipson. Ve finále se tedy střetli otec se synem Rocherovi a šlo o skutečně vynikající představení. Carreau střídalo carreau, k vidění byly i nezvyklé situace hry na 15 metrů, což donutilo i Philippa Suchauda ke střelbě „lázeňským“ způsobem. Ač byla Philipsonova střelba čistší a více zůstával, nakonec přeci jen rozhodla mentální síla francouzského národního výběru. V předposledním náhozu za stavu 10:9 pro Bruna Rochera střílel Philippe Suchaud na vítězství, přičemž potřeboval carreau na 4 body. Reprezentace se však musela spokojit s trojkou a tak rozhodoval až další nához, kde se tým Bruna Rochera dostal do defenzivy po neúspěšné střelbě a jelikož se nepodařilo vystřelit ani košon, podal soupeři ruce, aniž by odhodil poslední kouli. Francouzská reprezentace je tedy dobře připravena na nadcházející MS na tichomořském Tahiti, kde se vší úctou nepotká tolik kvalitních soupeřů jako v jižní Francii.
Najít správné hřiště
Do turnaje dvojic jsme s odhodláním spravit si chuť nastoupili v následujícím složení: první dublet bratři Preussovi a druhý dublet Vláďa Brázda doplněný Slovinkou Aljou Puh. Ani jeden z týmů však nepředvedl své maximum a prohrál s hratelnými soupeři. Jak se říká, pétanque je hra o chybách, což v Millau platí dvojnásob. Je zde mnoho soupeřů, které lze porazit, ale je potřeba využívat všechny šance. Úspěch nepřinesly ani odpolední dvojice Mondialitos, kdy Ondra s Vláďou narazili na poměrně dobré mladé francouzské hráče, se kterými dokázali držet krok pouze v umisťování.
Účet našich sportovních účastí byl uzavřen v neděli dopoledne, kdy Ondra s Michalem nastoupili v trojicích mix s Tatjanou Šerugou ze Slovinska. Kýženého postupu do dalšího kola se podařilo dosáhnout díky tomu, že náš výborně hrající tým splnil na rozdíl od soupeře základní podmínku vedoucí k výhře, a sice dostavit se na hřiště. V druhém kole jsme však narazili na belgický triplet v čele s hráčem, jenž připomínal zavalitého Harryho Pottera, nicméně jeho drtivé carreau na nás dopadala hůře než magické kletby skutečného Harryho.
I přes dílčí sportovní neúspěchy můžeme účast na Mondialu doporučit. Naopak, pro každého pétanque nadšence by to měla být povinnost. Právě na takovém festivalu je vidět, jak je pétanque rozmanitý a jak je nutné se neustále zdokonalovat a to zejména po psychologické stránce hry. Navíc okolí Millau je oblíbenou destinací nejen kvůli pétanque, ale na své si zde přijdou i milovníci hor, vodáctví či francouzských delikates. Proto doufáme, že se řady českých účastníků rozrostou, což ve výsledku prospěje celé české pétanque obci.