Nepřekonatelný Dylan – první mezinárodní vítěz jednotlivců
30 hráčů ze všech koutů světa se ve francouzském Nice snažilo získat titul nejlepšího hráče světa. Každý ale musel sklopit hlavu před mladým Francouzem Dylanem Rocherem, který nikomu nedovolil zapochybovat, že by snad světovou jedničkou nebyl on sám. Neskutečná porté a střely na carreau ho zcela bezpečně dostaly na nejvyšší stupínek vítězů. Druhé místo vybojoval překvapivě Švéd, o třetí místo se podělili Tunisan s Němcem.
Hráč z jiné planety
O skalp Dylana Rochera se postupně pokoušel Angličan, Ital, Rakušan, Tunisan, Australan, Slovinec, Němec a hned dvakrát Švéd, ale ani jeden nedokázal vyhrát. A držet alespoň krok zvládl pouze Tunisan Khaled Lakhal, ovšem v zápase, ve kterém o nic nešlo. Jinak Francouz nedal nikomu žádnou šanci a to i přesto, že někteří jeho soupeři jinak předváděli velice kvalitní výkony. Dylan je ovšem naprosto umlčel svým zcela bezchybným výkonem a hody, které jinak nebyly u nikoho jiného během celých dvou dní k vidění. Hrál pétanque z úplně jiného světa a nedal pochyb o tom, že by snad nebyl nejlepším hráčem na světě.
Jeho představení si užívaly zaplněné tribuny krytého boulodromu. Jen těžko by se asi hledal někdo, kdo by pochyboval, že tato sympatická hvězda nevyhraje nebo že ztratí byť jen jeden dílčí zápas. Kdyby se vypisovaly kurzy na jeho vítězství, asi by nikdo závratně nezbohatl, neboť by se kurz musel zákonitě blížit absolutní jedničce. Dylan ale opět neuchvacoval pouze svojí precizní hrou, ale také naprosto profesionálním a přátelským vystupováním, kdy každého s úsměvem pozdravil, plně respektoval každého soupeře a vůbec se nad něj nepovyšoval, i kdyby klidně mohl, a trpělivě se fotil se všemi mladými i staršími obdivovateli. Velice příjemné bylo, že podobný pocit sportovního a profesionálního přístupu měl člověk z drtivé většiny elitních hráčů.
Nečekané (ne)úspěchy
Zatímco na vítězství Dylana se shodovali vesměs všichni hráči i diváci, o dalších medailových pozicích se už vedly dohady. Každopádně se očekávalo, že cenné kovy získá někdo z tradičně úspěšných zemí. Tyto tipy potvrdil Tunisan Lakhal, který velice klidným a tichým projevem a za podpory mnoha diváků došel ke třetímu místu. Ještě před začátkem semifinále proti Švédovi se ale čekalo, že bude bojovat o zlato. Jenže Seveřan Richard Nilsson předvedl už poněkolikáté skvělý výkon a pohledný styl a po vítězství nad Kanaďanem Thomasem Pouplotem i Belgičanem Claudym Weibelem si připsal další cennou výhru. Bohužel podobný výkon nedokázal zopakovat i ve finále, kdy na něm byla viditelná nervozita, a hladce podlehl.
Lepší výkony se rozhodně čekaly od špičkového hráče Claudyho Weibela, který se jen těsně vešel do postupující šestnácky a který vypadl ve čtvrtfinále právě s Nilssenem. Za očekáváním zůstal také Monačan Franck Millo, který sice bez porážky vyhrál celou skupinu „A“, ale hned v osmifinále podlehl s Weibelem. „Mohl jsem hrát lépe,“ stálo v sms zprávě, kterou posílal informace do své nedaleké země. Velice brzo vypadl také nevýrazný Španěl Miguel Darder a ani mladému a nadějnému Italovi Diegu Rizzimu se příliš nedařilo. Bylo na něm vidět, že chce velmi vyhrát, ale chyběla mu trochu trpělivost, kvůli které dost možná vypadl ve čtvrtfinále s Němcem Toufikem Facim. Smůlu měl také mladý Thajec Thanakorn Sangkaew, který se po prvotní únavě z dlouhého letu rozehrál do velké formy, ale ve čvrtfinále narazil na stejně dobře hrajícího Tunisana a prohrál tím nejtěsnějším výsledkem 12:13. Více se čekalo i od Mathieua Spinouza z Nové Kaledonie, který nakonec nepostoupil ani ze skupiny.
Naopak nečekaně dobrými výsledky se kromě již zmíněného Švéda blýskl Němec Toufik Faci. Nikdo ho příliš na boje o medaile netipoval, ale on se nakonec pohlednou hrou probil až k bronzu. Z celého Centrope se nejdále dostal Slovinec Dragan Antonijevič, který předváděl ofenzivní hru a svojí efektivitou nezaostával daleko od špičkových hráčů. Základní skupinou prošel poměrně bez problémů a v osmifinále si poradil i s Rakušanem Svenem Thillem. Osudným se mu stalo až čtvrfinále, kde narazil na Dylana Rochera a náhle jako mávnutím proutku mu úplně odešla střela. Bylo patrné, že poprvé nehraje jen proti třem koulím, ale také proti jménu. V neposlední řadě se velice sympatickým výkonem prezentoval mladý Rakušan, který se hned v prvním kole nezalekl slavného jména a velice agresivní taktikou vystřílel ze hřiště Claudyho Weibela. Poté smetl i Angličana Rosse Jonese a v rozhodujícím utkání si poradil i se soupeřem z Nové Kaledonie. Nestačil pouze na Dylana, Thajce a právě Dragana Antonijeviče. Neztratil se ani Michal Dzúrik, který sice nedokázal postoupit ze skupiny, ale nakonec v neděli získal bronz v turnaji „B“.
Tomáš Michálek nevyužil dobrý los
Česko – Maroko 7:13
Česká republika v turnaji bohužel moc výraznou stopu neudělala. V pátek se výprava na jednu stranu těšila, že má velmi hratelnou skupinu, na druhou stranu byla trochu smutná, že se Tomáš nestřetne se žádným elitním hráče. Los mu do prvního kola přidělil jednoho z nejtěžších soupeřů skupiny, a to Maročana Abdessamada El Mankariho. Tomášovi se sice nepovedly úvodní náhozy, ale podařilo se mu do zápasu vrátit a dokonce se dostat do vedení. Jenže ve chvíli, kdy už začínal být Maročan psychicky nahlodaný, nezvládl Tomáš získat důležité body a Afričan zakončil zápas dvěma trojkami po sobě. Výsledné skóre 7:13 však nebylo špatné, stejně jako Tomášův herní projev.
Česko – San Marino 10:13
Los druhého kola už byl rozhodně přijatelnější. Soupeřem se stal maličký stát uprostřed Itálie San Marino, který reprezentoval starší hráč Alfredo Mazza. Byl to poměrně utahaný zápas, kdy ani jeden z hráčů nepředváděl žádné střelecké hody a rozhodoval spíše plac. Tomášovi nevyšel začátek zápasu, ale opět dokázal vyrovnat a měl několik šancí dostat se v zápase do vedení. Jenže body připisoval spíše soupeř a Tomáš skóre vyrovnal až těsně před limitem. Po menším sporu ohledně limitu, který musel vyřešit až rozhodčí, se odehrály ještě tři náhozy, ve kterých šlo o vše, a ty byly bohužel úspěšnější pro San Marino.
Česko – Mongolsko 13:0
Po velkém zaváhání Tomáš věděl, že k postupu musí nyní vyhrát všechny zbývající zápasy. Los mu přidělil Mongola A. Bayarsailkana, který hraje pétanque teprve sedm měsíců. V tomto zápase měl Tomáš jasnou převahu a zcela bez problémů vyhrál s kanárem a trochu si zvedl náladu. Od Mongola jsme následně zjistili, že je dvojnásobným mistrem světa v judu, a tak jsme se pousmáli, že s kanárem se mistři světa neporáží každý den, ač se jedná o jiný sport.
Česko – Austrálie 8:11
I v dalším kole českým barvám los přál. Tomáš šel na Australana Joa Corcorana, který při střele pouze vymetal a na placu také nebyl nikterak silný. Čekala se relativně jednoduchá výhra. Jenže Australan nastolil nepříjemně zdlouhavou hru, kdy mu každý hod trval přesně minutu a hra tak byla zcela bez energie, bez tempa a byla vyloženě uspávací. Tomovi se bohužel vůbec nedařila střela a protinožec se vždy nějakým způsobem dostal alespoň jednou koulí ke košonu, případně se mu sem tam podařilo vystřelit. Byl to naprosto nezáživný pétanque a Tomáš se nemohl dostat ke své hře. Utkání bylo velmi vyrovnané, ale na časový limit nakonec zvítězil Australan. Ten úplně stejným způsobem v posledním kole překazil postupové plány Petera Hoise a v osmifinále pil krev i Dylanu Rocherovi, který také těžce nesl utahaný způsob jeho hry.
Česko – Estonsko 10:13
Poslední zápas byl zcela bez motivace. Estonec Keido Kopel byl bez nálady stejně jako Tomáš a oba hráli spíše z povinnosti. Opět šlo o velmi vyrovnaný zápas, v jehož koncovce měl soupeř znovu trochu navrch. Tomášovi se se tak podařilo vyhrát pouze jednou a skončil ve skupině předposlední, přičemž ale celkové skóre -2 poukazuje, že prohry to byly velmi těsné.
Česko – Nová Kaledonie 10:11
Chuť si chtěl Tomáš spravit v nedělním turnaji „B“, kde na něj ale čekal Mathieu Spinouze z Nové Kaledonie, čili žádný lehký hráč. Úroveň hry byla lepší než den předtím a chvíli se zdálo, že Tomáš vyhraje. Za stavu 7:2 se ale protihráč dokázal vrátit do zápasu a nakonec v posledním náhozu vyhrál. Tím vystoupení České republiky na turnaji skončilo.
Michal Dzúrik získal bronz v turnaji „B“
V turnaji „B“ se dařilo Michalu Dzúrikovi, který měl nejprve volný los a poté si poradil s Angličanem. V semifinále za pohledu všech diváků však těsně nestačil na Nora Bennyho Bel-Lafkiho, který celý turnaj vyhrál. Druhé místo získal Spinouze z Nové Kaledonie, Michal se o bronz dělil s Estoncem Kopelem.