Maďarské dobrodružství
Naděje, naděje… Historicky první reprezentační družstvo žen do 23 let vyrazilo dva dny po začátku jara do jižního Maďarska. Mistrovství Evropy nadějí – Espoirs nám připravilo náročnou kvalifikační skupinu.
K hotelu Béke Sziget (všichni jistě víte, že to maďarsky znamená „Ostrov míru“ nebo třeba taky „Oáza klidu“) v hornickém městě Komló jsme dorazili autem v pátek 22. března odpoledne v sestavě Dorota Hájková a Eliška Nývltová (obě PEK Stolín), Kristýna Bartošová a Petra Hančová (obě 1. KPK Vrchlabí). Jako řidič, manažer a trenér jsem se etabloval já. Nikdo z nás nezná víc než deset maďarských slov, ale předpokládali jsme, že naše sestava oplývající znalostmi světových jazyků (angličtina, němčina, francouzština, ruština, polština) si hravě poradí se všemi jazykovými bariérami. Opak byl pravdou.
Cestovali jsme netradičně z Vrchlabí přes Žďár nad Sázavou. Naším prvním úkolem totiž bylo vyzvednout skleněnou plastiku – dar prezidentu maďarské petanque federace. Plastiku zhotovil starosta Vojnova Městce a také člen naší asociace Karel Malivánek, proto naše cesta přes čerstvě zasněženou Vysočinu. Kdo by to čekal, tolik sněhu na začátku jara.