ČESKÁ ASOCIACE PÉTANQUE KLUBŮ plnoletá
Dnes je to právě osmnáct let, kdy proběhlo po turnaji v Ratibořicích v restauraci Pod hradbami na náměstí v Třebíči ustavující fórum ČESKÉ ASOCIACE PÉTANQUE KLUBŮ, se souhlasem přítomných dále označované jako ČAPEK. (Na MV ČR byl ČAPEK zaregistrován 18. ledna 1995.)
Tehdy, 22. října 1994, se fóra zúčastnilo čtrnáct členů dvou zakládajících klubů a sedm zájemců o členství v připravované sjednocující organizaci, především z Orlové. Hostitelským klubem byl PQC Ratibořice, pozdější HP Třebíč, jehož prezident Petr Šmíd uvítal všechny přítomné a jednání zahájil.
S programem seznámil přítomné prezident pražského klubu POP Jan Padrnos. Fórum se shodlo na vytvoření „široké asociace klubů a oddílů, která bude tyto metodicky zastřešovat a podporovat…“./1/
Prvním prezidentem ČAPEK byl jednomyslně zvolen člen POP Praha Pavel Lukeš, sekretářem asociace se stal Karel Dohnal (pozdější prezident, v současné době řádný člen výkonného výboru FIPJP). Jedním z hlavních cílů bylo začlenění ČAPEK do Světové federace pétanque; a především zásluhou Karla Dohnala byl už v roce 1995 ČAPEK do Mezinárodní federace pétanque a provinciálních her (FIPJP) přijat. O čtyři roky později se stal také členem Evropské pétanque organizace CEP, a hned v následujícím roce 2000, na Valné hromadě ČSTV v Nymburce byl přijat za řádného člena ČSTV -opět díky úsilí a diplomacii Karla Dohnala, nyní již prezidenta ČAPEK. /2/ Přijetím za člena byl pétanque v ČR uznán de facto jako sport.Významným úspěchem otců naší asociace bylo přidělení a také zdařilé uspořádání Mistrovství světa juniorů v roce 2003, které proběhlo v Brně.
Tak, to by mohlo o vzniku oslavence stačit.
Cílem tohoto článku není připomenout řadu nesporných úspěchů začátečníka ve světě pétanque na zahraničních turnajích, Mistrovství Evropy a Mistrovství světa – které vybojovaly především ženy – ani zdůrazňovat významné zásluhy dalších dvou prezidentů ČAPEK a obětavých členů výkonného výboru. Ale zamyslel jsem se – při příležitosti té přicházející dospělosti – nad v ý z n a m e m vzniku České asociace pétanque klubů. A to jak z hlediska přínosu pro jednotlivé členy a kluby, tak významu pro celou naši ne zcela zdravou společnost.
Znám řadu lidí, pro něž pétanque a především soutěže v rámci ČAPEK hrají významnou roli, ba jsou jim dominantní životní náplní. Zeptal jsem se svého občasného spoluhráče a klubového kolegy Josefa Čiháka, jestli mu pétanque , jak ho Česká asociace na svých turnajích a soutěžích propaguje a provozuje, něco přináší a dává. „No samozřejmě, mimo jiné jsem poznal množství úžasných lidí, řadu dobrých přátel, a také mnoho míst, kam bych se bez turnajů v pétanque asi nepodíval, třeba Trojský zámek, Náměšť na Hané, hrad Veveří atd., atd. Když jsem se k pétanque náhodně dostal, ani omylem jsem nepomyslel, že mě tak zaujme, že při pétanque strávím tolik času a tolik hezkých chvil.“
A v tu chvíli jsem si uvědomil, že bych na tenhle přínos ČAPEK asi zapomněl, ačkoliv díky němu mám také mnoho přátel a znám řadu lidí, kterých si hluboce vážím.
Vzpomínám, jak přijetím našeho PC Lipník do ČAPEK v roce 1998 se teprve naše lipnické koulení proměnilo v pétanque. S příslibem členství v ČAPEK jsme vyrazili na turnaj do Slavkova; a protože do zahájení bylo dost času, oslovil nás Lukáš Míček s návrhem, abychom „jen tak nestáli“ a dali si partii s Orlovou. Vylosovali jsme si první nához a při házení košonku jsme pečlivě dbali, aby špičky bot nepřesáhly hranici hřiště, čímž jsme vyvolali u přítomných úžas a následně náramné veselí (mimochodem, tu partii jsme vyhráli; u penzionu jsme totiž nezaháleli, ale pilně házeli koule už druhý rok).
Tehdy nám tam ve Slavkově také v rychlosti „spíchla“ licence, jestli mě paměť nešálí, Martina Bláhová (jedna z prvních, kdo dělali práci matrikáře; i pak se matrikáři v ČAPEK střídali jak na běžícím pásu – Jirka Šrubař, Jarmila Růžičková, Honza Karbulka, Petr Fuksa, Václav Johanovský), ještě mám tu starou licenci schovanou.
Po návštěvě několika prvních turnajů se počet členů našeho klubu rozrostl zhruba na padesát a řadě lidí přinesly turnaje v pétanque nevídaně poutavou náplň do života. Podobné to bylo jistě i v dalších klubech.
Tehdy v roce 1998 sdružoval ČAPEK i s PC Lipník čtyřiadvacet klubů (z nichž v současné době již osm neexistuje).
O deset let později, v roce 2008, sdružoval ČAPEK již devětačtyřicet klubů; dnes jich čítá matrika dvaapadesát. Ten nárůst se nezdá být velký, ale je třeba vědět, že od vzniku ČAPEK 24 klubů zaniklo.
V prvních letech života ČAPEK bylo možné si zahrát zhruba na desítce turnajů, v roce 1999 uspořádaly kluby sdružené v ČAPEK už 21 turnajů (nepočítám-li MČR), o rok později jich už bylo 35, a v letošním roce je jich více než osmdesát (opět nepočítáme-li MČR)./3/ Počet hráčů s licencí Čapek dosáhl v tomto roce bezmála osmi set.
Ale ČAPEK jako sportovní organizace plní už osmnáct let svou další významnou roli: pozitivně ovlivňuje společnost.
Nedávno jsem si přečetl útlou (ty tlusté nemám rád), letos vydanou knížku /4/ paní profesorky Vladimíry Dvořákové Rozkládání státu a v kapitole Občanská společnost mě zaujala následující pasáž:
„Další pozitivní funkce, kterou mohou plnit i ty nejjednodušší organizace, zejména ty, které jsou zaměřeny na trávení volného času, je vytváření sociálních vazeb a sociálních sítí, které jdou napříč třídní, respektive sociální, genderovou, sexuální, náboženskou či politickou orientací. Takovéto organizace brání přílišnému rozdrobení společnosti, jsou zdrojem různě formulovaných identit, které se vzájemně nevylučují, a jejich hierarchií. Zároveň mohu být zahrádkář, Pražák, Slávista, člen nějaké strany, Čech… Pokud si chci s někým zahrát pétanque, je mi jedno, ve které politické straně dotyčný působí či zda v neděli chodí do kostela. Pokud s ním ale nemohu hrát kvůli jeho rase, sexuální orientaci, politickým názorům, tak něco není ve společnosti v pořádku.“ (V citátu jsem zaměnil povídání o pěstování okurek za pétanque).
Takové asociace jako je naše má nesporně pozitivní funkci ve státě a jeho rozkládání (a možná i rozkrádání) brzdí, ale opačně je to bohužel s tou pozitivní funkcí zatím vachrlaté. Přidám ještě jeden citát z téže kapitoly: „…fungování různých organizací a asociací není dodnes zcela propojeno s vývojem a problémy naší společnosti, ale je svázáno s tím, jak získat finanční prostředky pro vlastní aktivitu.“
O tom by mohl kvalifikovaně mluvit hospodář ČAPEK a nejen on, ale myslím, že se nemohu mýlit, když řeknu, že za osmnáct let existence byly hlavním příjmem vlastní zdroje, tedy členské příspěvky.
Za náš klub i za sebe bych chtěl České asociaci pétanque klubů popřát do dalších let spoustu nových členů a klubů, také hodně výrazných úspěchů za hranicemi. Ať stále přináší svým členům radost, a také, ať se stát, ve kterém bude jistě brzy radost žít (to přesvědčení plyne z mého nezdolného optimismu, nikoliv z výsledků voleb), chová k ČAPEK vstřícně.
Použité prameny:
/1/ Zápis z ustavujícího fóra České asociace pétanque klubů
/2/ Informační zpravodaj „Prasátko“, č. 2/4
/3/ Webové stránky ČAPEK
/4/ Rozkládání státu, Vladimíra Dvořáková