Helena Valenzová – Jedna z nejlepších hráček u nás, která se ovšem momentálně věnuje spíše rodinným záležitostem. Ani to jí ovšem nezabránilo v tom, aby se stala spolu se svým manželem Lukášem novými mistry ČR v mixech. Na většině turnajů ji nicméně budeme nadále hledat marně, neboť zanedlouho se jí má narodit jejich druhý syn.

 

Společně s manželem Lukášem se ti podařilo vyhrát MČR mixů v Chebu. Bylo to obtížné vítězství?
Na tuto otázku nemohu jednoznačně odpovědět. Nejdříve se zdálo, že vítězství bude lehké, a to vzhledem k tomu, že nedorazili obhájci Iveta a Martin Hájkovi a také chybělo mnoho týmů z Moravy. V průběhu dne se ale ukázalo, že je přítomno mnoho zajímavých a těžkých soupeřů. Je to dáno tím, že již téměř 2 roky nehraji, a tak mi uteklo zlepšení spousty týmů. Také můj stav mi nedovoloval plné nasazení, neboť v prosinci očekáváme narození našeho druhého syna. Takže „suma sumárum“ nebylo to lehké.

Kdo byl v Chebu nejtěžším soupeřem?
Nejtěžším soupeřem jsou vždy členové rodiny. Ty člověk zná nejlépe a zápasy s nimi jsou vždy ovlivněny i emocemi.

Řadíš tento titul na stejnou úroveň, jako když jsi například vyhrála mistrovství žen?
Nerozlišuji tituly dle druhu/názvu mistrovství, ale podle výkonu, který jsem na daném mistrovství předvedla. Podle toho kolik úsilí jsem musela vynaložit, kolikrát jsem musela překonat sama sebe. Takže čím více sil mě titul stál, tím více si ho vážím.

MČR mixů jsi s Lukášem vyhrála už v roce 2003. V čem se obě prvenství lišila, nepočítáme-li to, že jsi tehdy byla ještě slečna Denisovová?
Tehdy to bylo jiné. Já hrála pétanque druhým rokem, Luky třetím. Moc jsme si výhru nepřipouštěli, hráli bezstarostně a tak nějak to šlo samo. Dost lidí především mě ještě neznalo, takže tam možná došlo i k drobnému podcenění. Právě titul z roku 2003 patří do kategorie titulů, na které jsem téměř zapomněla. A není to pouze tím, že už to bylo před 9 lety.

Varanům se letos vůbec docela daří. Po menší odmlce opět začínáte vyhrávat mistrovství a větší turnaje. Čím je to způsobené?
Tak je to jako v každém sportu. Není možné být neustále na vrcholu. Přichází lepší a horší sezóny. Výkony v předešlých dvou letech byly také ovlivněny pobytem Lukáše v Holandsku. Jezdil domů tak jednou za měsíc a to jsme raději trávili čas spolu, než pétanque. Ale svým návratem přivezl novou šťávu  do Varanovské rodiny.

Nedávno se ti s Lukášem narodil syn Michal. Máš teď svoje priority jen na poli rodinném, nebo můžeme očekávat i vysoké pétanque ambice? Vzhledem k tomu, že jsi teď vyhrála mixy, tak tipuji, že se s tebou bude muset počítat, je to tak?
Tak určitě se budu teď realizovat především v roli matky. Navíc, jak už jsem zmínila, čekáme v prosinci další přírůstek, takže na pétanque už nebude vůbec čas. Minimálně ještě jednu sezónu budu mimo. Máme totiž z hlediska pétanque turnajů pouze 1 hlídací babičku.

Většinu turnajů hraješ s někým z  vašeho klubu. Kdyby jsi měla šáhnout do řad jiných klubů, s kým by sis někdy ráda zahrála?
Dříve bylo mým snem zahrát si s Jeanem Marim. To byla pro mě pétanque ikona. Bohužel se mi můj sen nesplnil. Dnes už to není o tom, s kým bych si chtěla zahrát, ráda si zahraji s každým. Ale co si budeme povídat, většina z nás má uzavřený okruh spoluhráčů, je na ně zvyklá, věří jim a o tom to je. Pak se dá uspět a vyhrát turnaj.

Proti komu se ti všeobecně špatně hraje? Máš nějaké soupeře, které si nepřeješ dostat, protože na ně neumíš, jak se říká, zahrát?
Nemám ráda „začátečníky“. Jsou to soupeři, kteří hrají s nadšením a bez zábran. Proti tomu se někdy velmi špatně hraje.

Na které turnaje se těšíš už hodně dopředu? Je tu nějaký takový, který by sis nenechala ujít?
Dnes se těším na každý turnaj, kterého se mohu zúčastnit. Je to pro mě svátek, relaxace, odreagování od maminkovských povinností. Už nekoukám na to, kolik bodů mohu získat, kam mě to posune na žebříčku. Chci si hlavně zahrát, potkat se s přáteli a užít si pohodu a legraci.