„Nesmírně těžký byl každý zápas“
Před mistrovstvím juniorů nebyla čtveřice tvořená Vaškem Valíkem, Vojtou Žiakem a Aničkou s Tondou Poláchovými favoritem na výhru, ale tým z Albrechtic se nezalekl zkušenějších trojic a došel si ke svému prvnímu mistrovskému titulu. Vašek a Vojta nyní odkrývají, který zápas byl nejtěžší, jak se jim hrálo s mladšími spoluhráči a jaké cíle mají do budoucnosti.
Stali jste se juniorskými mistry pro rok 2012, jaký to byl pocit?
Vašek: Pocit to byl velice příjemný, nestává se to každý den.
Vojta: Úžasný. Ze začátku jsem tomu nemohl uvěřit. Měl jsem pocit, že je to sen, protože se taková událost nestává každý den a nevím, jestli se to někdy ještě stane.Nyní odejde pár vynikajících hráčů jako například Dorka Hájková nebo Patrik Schimmerle. Pro takový krásný sport je škoda, že je stále míň a míň juniorů.
Jaký zápas byl nejtěžší?
Vašek: Tak určitě byly všechny zápasy těžké. Nejtěžší asi proti Patriku Shimmerlovi, Honzovi Charvátovi a Dorce Hajkové, se kterými jsme ve finále těsně vyhráli 13:9.
Vojta: Nesmírně těžký byl každý zápas, ale jestli mám říct, který zápas byl nejtěžší, tak to bylo nejspíše opravdu to finále, kde jsme se přetahovali o každý bod. Zápas byl vynikající v podáni Tondy Polácha, který naplacoval skoro vše a patří mu můj velký dík.
Jak už zmínil Vojta, hráli jste společně s Tondou a Aničkou Poláchovými, kteří mají 9 a 11 let. Nebyla souhra s mladšími spoluhráči těžká?
Vojta: Tak my s nimi na trénincích hrajeme často, takže zas tak těžká spolupráce to nebyla.Myslím si,že jestli se Tonda Polách bude pétanque stále věnovat, mohl by mít před sebou velmi dobrou budoucnost. Myslím si, že z něj bude lepší hráč než z Aničky, ale vše může být úplně jinak. Teprve čas ukáže, jestli jsem měl pravdu nebo ne.
Vašek: Na to, že Tonda neměl žádné zkušenosti z mistrovství, tak se s tím popral moc dobře a hrál fantastické zápasy. Každým skvělým náhozem jak Anička, tak i Tonda zvedali sebevědomí celému týmu, za což jsem jim velice vděčný.
Berete to jako svůj dosavadní největší úspěch?
Vojta: Určitě ano. Taky si nesmírně vážím prvního místa ve střelbě, kde jsem měl namále v semifinále proti Tomovi Kadavému z Vrchlabí. Nakonec jsem ale vyhrál ne zrovna vysokým skóre 3:1 a postoupil do finále, kde se mi už dařilo a vyhrál jsem 14:7.
Vašek: Taky to určitě beru za svůj největší úspěch. Cením si i druhého místa ve vyrážení, kde jsem nestačil tady na Vojtu.
Myslíte, že by vám toto vítězství mohlo pomoci do juniorské reprezentace?
Vojta: Pomoct by nám to mohlo,ale záleží hlavně na jiných věcech,než kdo vyhrál. Hodně se hledí hlavně na chování.
Vašek: Já si nemyslím, že by nám to do reprezentace mělo pomoct, tam záleží úplně na jiných věcech.
Co si kladete za další cíle? Jak vidíte například své šance na MČR mužů?
Vojta: Na MČR do Kolové nejedeme. Máme to daleko a nikomu z našeho klubu se tam nechce. Kdybychom měli auto, tak určitě pojedeme. Za cíle si nic moc nekladu, buď vyhraju, nebo skončím poslední. Je to jedno, jak to skončí, ale určitě bych se nebránil dalším dobrým místům a úspěchům. Jediné, co si kladu za cíl, je někdy vyhrát náš domácí Albrechtický Kahan, Pohár nebo Beraní Koule.
Vašek: Neboť na MČR mužů nepojedeme, budu rád, když se mi do konce sezóny podaří vyhrát aspoň jeden turnaj. To je teď můj hlavní cíl.
Jak dlouho už pétanque hrajete a kdo vás k němu přivedl?
Vašek: Pétanque už hraji čtvrtým rokem a v ČAPEK jsem registrovaný tři roky. Dostal jsem se k němu úplně náhodou. Jednoho dne jsem šel domů ze školy a viděl jsem tehdy trénovat pana Vajčovce s panem Bukovčíkem. Začal jsem se na ně dívat a pan Vajčovec mi nabídl, že si to můžu vyzkoušet. Ihned mě to začalo bavit. Hned druhý den jsem vzal s sebou i Vojtu.
Vojta: Já jsem vůbec netušil, o co jde. Měl jsem dojem, že je to nějaký nudný sport. Nic jsem od toho nečekal, myslel jsem si, že si to prostě jen zahraji a nechám to být, ale po nějakých patnácti minutách jsem cítil ten pocit ze hry, který byl neskutečný.
Co vás na něj nejvíce baví?
Vojta: Pocit z výhry, zkušenosti z prohry. Pétanque hodně prožívám. Mám špatné povahové vlastnosti, jsem nervní, netrpělivý a líný, což je hodně negativní pro pétanque. Snažím se emoce hodně krotit, ale někdy to neunesu a naštvu se a to hodně vadí, když zrovna hraji zápas.
Vašek: Mně se pétanque líbí celkově jako hra, u které jsem získal spoustu přátel.
S kým byste si jednou rádi zahráli a kdo je vaším vzorem?
Vojta: Když jsem začínal s pétanque, tak jsem vůbec nikoho neznal. Až po roce jsem na větších turnajích začal potkávat další hráče a našel jsem si nějaké vzory, ale jsou to takové „vzory nevzory“. Rád bych si zahrál hned s několika hráči. Určitě bych si rád jednou zahrál s Tomem nebo Honzou Michálkovými.
Vašek: Taky bych si s Honzou Michálkem jednou rád zahrál. Jinak vzorem jsou pro mě snad všichni Francouzi.
Proti kterému hráči se vám hraje nejobtížněji?
Vojta: Těch je velmi hodně. Nemám vytipovaného hráče nebo hráčku, proti kterým by se mi hrálo špatně. Nemám rád hráče, kteří neustále mluví záměrně do hry, aby rozhodili protihráče. Několikrát jsem už proti takovým hráčům hrál, a tak jsem se naučil, jak to nevnímat, ale i tak to hru kazí.
Vašek: Já si myslím, že na soupeři ani tak moc nezáleží. Hlavní je, jestli je člověk v pohodě a jak si to srovná v hlavě.
O víkendu se odehrálo první kolo klubové Extraligy, ve které váš klub PAK Albrechtice hraje pro letošek první ligu. Jak vidíte své šance na postup do extraligy?
Vojta: Šance určitě máme, ale pokud náš klub nezmění názor, tak příští rok se této soutěže účastnit nebudeme. Myslím si, že je to docela škoda, protože by se při této příležitosti dalo nasbírat hodně zkušeností.
Vašek: Třeba náš klub ještě změní názor.
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •